Vědci zrekonstruovali nejstarší genom moderních lidí. Z lebky ženy z Koněpruských jeskyní

Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň a uložená ve sbírkách pražského Národního muzea, byla objevena v Čechách již v polovině minulého století, avšak tehdejší metody nebyly schopny až takovou starobylost nálezu přesně prokázat. (Zlatý kůň je vápencové návrší, ve kterém je právě nejdelší jeskynní systém v Čechách, Koněpruské jeskyně - pozn. red.)

Podle skupiny vědců, ve které jsou i odborníci ze zmíněného Národního muzea a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (UK), vykazuje tato zkamenělina delší úseky neandertálské DNA než 45 tisíc let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, jemuž patřil dosud nejstarší známý moderní lidský genom.

To naznačuje, že anatomicky moderní lidé žili v srdci Evropy i před více než 45 tisíci roky, tvrdí nová studie, kterou publikoval akademický žurnál Nature Ecology & Evolution.

Starobylá DNA neandertálců a raných moderních lidí ukázala, že tyto skupiny se mísily kdesi na Blízkém východě poté, co anatomicky moderní lidé opustili asi před 50 tisíci lety Afriku. To způsobilo, že všichni lidé mimo obyvatele Afriky nesou přibližně dvě až tři procenta neandertálské DNA.

V moderních lidských genomech se tyto neandertálské segmenty DNA v průběhu času stále zkracovaly, proto lze jejich délku použít k odhadu, kdy jedinec žil. Archeologická data zveřejněná loni sice naznačují, že moderní lidé byli přítomni v jihovýchodní Evropě už před 47 až 43 tisíci lety, ale vzhledem k vzácnosti dobře zachovalých lidských fosilií a chybění jejich genomové DNA máme jen velmi málo údajů, kdo tito raní migranti byli.

Nová genetická analýza pozůstatku lebky z Koněpruských jeskyní podle tiskové zprávy Přírodovědecké fakulty UK ukazuje, že daná žena byla součástí populace, která se vytvořila před rozdělením populací, které vedly k současným Evropanům a Asijcům.

Předchozí pokusy o datování založené na pozůstatcích zvířat nalezených poblíž a na morfologii poměrně dobře dochované lebky vedly k počátečnímu odhadu stáří do období před více než 30 tisíci roky, avšak pozdější radiokarbonové datování přineslo jiné výsledky – včetně toho, že lebka pochází z doby před zhruba 15 tisíci lety.

Datování nálezu nad 30 tisíc let ale podpořily závěry nedávné studie, která naznačila, že ženská lebka Zlatý kůň vykazuje morfologickou podobnost k lidem Evropy, kteří zde žili před posledním zaledněním. Proto se antropologové Petr Velemínský z Národního muzea a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty UK obrátili na genetickou laboratoř německého Max Planck Institutu.

„Nalezli jsme důkazy o kontaminaci analyzované lidské kosti kravskou DNA, což ukazuje, že klih z hovězích kostí, který byl použit v 50. letech ke konsolidaci lebky, posouval radiokarbonová data do mladších období, než je skutečný věk fosilie,” vysvětlil Cosimo Posth, jeden z hlavních autorů.

Byla to ale neandertálská DNA, která vedla tým k hlavním závěrům o stáří fosilie. „Výsledky naší analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době míšení moderního člověka s neandertálci,” konstatoval první autor nového výzkumu Kay Prüfer.

Vědci odhadli, že Zlatý kůň žil přibližně 2000 let po posledním míšení. Na základě toho tým soudí, že Zlatý kůň představuje dosud nejstarší lidský genom, který je zhruba stejně starý, spíš i o několik set let starší než Ust’-Ishim.

„Je nicméně zajímavé, že tito první anatomicky moderní lidé v Evropě nakonec neuspěli. Stejně jako Ust'-Ishim a dosud nejstarší evropská lebka z Oase 1, ani Zlatý kůň nevykazuje žádnou genetickou souvislost s moderními lidmi, kteří v Evropě žili před 40 tisíci lety,” poznamenal paleogenetik Johannes Krause.

Jedním z možných vysvětlení přerušení linie prvních moderních lidí je podle vědeckého týmu Kampánská ignimbritová sopečná erupce zhruba před 39 tisíci lety, která vážně ovlivnila klima na severní polokouli a mohla snížit šance neandertálců a raných moderních lidí na přežití na evropském území v době ledové.

„Nové výzkumy starých nálezů fosilního člověka i objevy nových nálezů ukazují, že morfologické znaky kostry mají stále význam a výpovědní hodnotu pro pochopení evoluce našeho druhu,” řekl Velemínský.

Brůžek dodal, že s těmito znalostmi mohou genetici zacílit analýzy novým směrem a přinést detailní a jedinečné argumenty o lidech dávné minulosti.