Článek
„Už dřívější studie ukazovaly u zvířat na silný vztah mezi krotkostí a odpovědí organismu na stres,“ řekla pro web ScienceAlert.com vedoucí zmiňované studie Jessica Hekmanová z Univerzity v Illinois.
„Nízká úroveň ustrašenosti, charakteristická pro domestikované druhy zvířat, je úzce spjata s poklesem hladiny adrenokortikotropního hormonu (ACTH) v jejich krvi. Tento hormon vylučovaný podvěskem mozkovým mimo jiné řídí i odpověď organismu na stres.“
To už je tedy jasné, ovšem vědci až doposud nezmapovali procesy, které stojí za změnami v aktivitě hypotalamu, hypofýzy a nadledvin. Aby lépe pochopili změny v genetické výbavě zvířat, rozhodl se tým Jessicy Hekmanové zaměřit lišky a také na výzkumný genetický program, který má kořeny ještě v sovětské éře.
Na pražské Zbraslavi žijí zvířecí herci, kteří dobyli svět
Umělá změna evoluce
Institut cytologie a genetiky v Novosibirsku už více než půl století chová lišky, aby mohli tamní vědci studovat, jak se z divokých zvířat stávají zvířata ochočená. Chovný program rozjel ruský vědec Dmitrij K. Beljajev, který chtěl objasnit genetické faktory za evolucí moderních psů. Jeho odkazem jsou generace stříbrných lišek, norků, hranostajů a potkanů, které byly uměle vybrány a jejich evoluce pozměněna.
Hekmanová spolu se svou kolegyní Annou Kukekovovou, porovnávala aktivitu genů v hypofýze šesti ochočených lišek a šesti lišek vyšlechtěných k agresivitě. Předchozí studie ukázaly, že ačkoliv je v krvi ochočených lišek ve srovnání s divokými méně ACTH, v jejich hypofýzách je koncentrace hormonu prakticky stejná.
„Zdá se tedy, že rozdíly v obsahu tohoto hormonu v krvi zvířat nezpůsobují geny. Snížený obsah ACTH v krvi krotkých lišek způsobuje nějaký jiný mechanismus,“ řekla pro ScienceAlert Kukekovová.
Rozhoduje tvar buněk v hypofýze
Zdá se, že zásadní vliv měly geny, které kontrolují tvar buněk v podvěsku mozkovém. Jinými slovy, ačkoliv u obou typů lišek nebyl zásadní rozdíl v produkci ACTH, o jeho uvolňování rozhodovalo zakřivení buněk v hypofýze. „Podvěsek mozkový krotkých lišek možná produkuje stejné množství stresového hormonu ACTH, ale je méně efektivní v jeho uvolňování do krevního řečiště,“ vysvětluje Jessica Hekmanová.
Aby bylo jasno, nedá se asi říct, že by existoval jeden určitý rys, který by proměnil předky moderních psů z nebezpečných predátorů na milé společníky. Například jedna nedávná studie odkryla změnu v chromozomech, která psům umožnila stát se mazlíčky. Tuto změnu by bylo možné srovnat s Williamsovým syndromem, genetickou poruchou, která u lidí způsobuje přehnaně společenské chování.
Je nutné přiznat, že ne všechny změny byly tak úplně pro dobro psů. Výzkum totiž už také dokázal, že během domestikace psi také přišli o trochu své inteligence.