Vědci z Olomouce chtějí spolu se zahraničními kolegy urychlit šlechtění luštěnin

Nová generace luštěnin má mít lepší schopnost adaptovat se na měnící se klima a zároveň pěstitelům nabídne vyšší a udržitelný výnos, zvýšenou odolnost i lepší nutriční vlastnosti.

Současná produkce luštěnin v Evropě podle odborníků výrazně zaostává za jejich potenciálem v oblasti výživy obyvatelstva, ve které dlouhodobě hrají zásadní roli obiloviny. Jejich produkce je ale náročná na spotřebu dusíkatých hnojiv, což má negativní dopad na životní prostředí.

Navzdory nesporným výhodám, které pěstování luštěnin přináší zemědělcům i konečným spotřebitelům, tyto zemědělské plodiny aktuálně zabírají pouze dvě až tři procenta osevních ploch v Evropě.

„Částečně je to způsobeno tím, že investice do šlechtění byly dosud minimální. Konsorcium Legume Generation to chce nyní změnit,“ uvedla Mária Škrabišová, která na katedře biochemie PřF UP vede výzkumnou skupinu zaměřenou na genomiku luskovin.

Mezinárodní skupina Legume Generation už vytvořila nové struktury pro spolupráci mezi šlechtiteli luštěnin a veřejným výzkumem. Pilířem projektu je šest inovačních komunit zaměřených na konkrétní druhy luštěnin. Každá z nich bude sdružovat genetické zdroje a odborné znalosti v oblasti analýzy dat a genomiky. Docílí se tak efektivnějšího, přesnějšího - a tím i rychlejšího šlechtění.

Výzkumná skupina v Olomouci má bohaté zkušenosti s genomikou sóji, a to díky své dlouhodobé spolupráci s odborníky z USA. „Doposud jsme jako model pro analýzu genomických dat používali sóju. Naše strategie aplikované genomiky se ukázala být pro zefektivnění šlechtění zásadní. Strategii jsme úspěšně testovali i na jiných plodinách, jako je rýže nebo bavlna. Chceme proto v rámci projektu Legume Generation vedle sóji podpořit i ostatní luštěniny určené pro pěstování v Evropě,“ zdůraznila Škrabišová.

Zvýšení produkce luštěnin podle vědců pomůže diverzifikovat rostlinnou výrobu a zároveň sníží závislost na dusíkatých hnojivech, jejichž nynější vysoká spotřeba souvisí s pěstováním tradičních obilovin. „Zvýšení produkce luštěnin na zrno pro potravinářské účely zároveň dobře koresponduje s rostoucí poptávkou po potravinách bohatých na rostlinné bílkoviny,“ upozornila vědkyně.

V evropském zemědělství stále převažují obiloviny bohaté na škrob, jejichž velká část se používá ke krmení hospodářských zvířat chovaných kvůli masu. Tento vysoce produktivní zemědělský systém ale ročně spotřebuje v Evropské unii a ve Spojeném království přibližně 10 milionů tun dusíkatých hnojiv.

„Bílkoviny obsahují asi 16 procent dusíku, ale většina tohoto chemického prvku se ztrácí v životním prostředí, když se bílkoviny používají ke krmení zvířat. Náhrada živočišných bílkovin rostlinnými je tak logickým řešením nejednoho problému,“ podotkla Škrabišová.

Velká plocha polí nutných k pěstování obilovin pro krmení hospodářských zvířat podle ní také brání jinému využití půdy, např. k obnově přírodního prostředí. „To přímo či nepřímo způsobuje změny ve využívání půdy, mezi které patří odlesňování. Jak jsme nedávno viděli, náš zemědělsko-potravinářský systém závislý na pěstování obilovin je také zranitelný blízkými i vzdálenějšími geopolitickými konflikty,“ dodala vědkyně.