Článek
Vědcům nebylo dlouho jasné, co dělá obří "pohoří duchů", které je svými rozměry i tvarem velmi podobné evropským Alpám, uprostřed antarktického kontinentu. Většina pohoří totiž leží na okrajích světadílů.
Příběh začal před více než miliardou let. Tehdy se pevninské útvary spojily v jednotný celek a nárazem vznikly hory a podkladová lůžka usazená v zemi. Během následujících stovek miliónů let ale štíty hor postupně erodovaly, až se zachovaly jen jejich "základy".
Zhruba před 250 až 100 milióny let se začala zemská kůra rozpadat v sérii trhlin, které zatlačily na zemský podklad. Země se tak v dané oblasti opět vytáhla směrem vzhůru a pohoří se obnovilo. K dalšímu vyzvednutí došlo, když hluboká údolí vyplnily řeky a ledovce.
A právě tyto ledovce podle vědců napsaly závěrečnou kapitolu prazvláštního horského masivu, když se před asi 35 milióny let rozprostřely a zformovaly ledový příkrov východní Antarktidy. Gamburcevovo pohoří, které se táhne zhruba 1200 kilometrů, uvěznily pod masou ledu.
Pohoří povstalo jako bájný Fénix
Poslední data pocházejí z výzkumu, jenž se uskutečnil v letech 2008 a 2009. Odborníci tehdy mapovali pomocí led pronikajícího radaru tvar skrytého pohoří a zaznamenávali gravitační a magnetická pole dané oblasti.
Podle doktora Robina Bella z Kolumbijské univerzity poslední výzkum odpověděl na otázku, jak je možné nalézt uprostřed starého kontinentu mladě vypadající pohoří. Většina pohoří totiž leží na krajích kontinentů. „Původní Gamburcevovo pohoří v tomto případě pravděpodobně zcela zerodovalo, aby jako bájný Fénix opět povstalo,“ řekl Bell.
Gamburcevovo pohoří
Leží ve východní oblasti Antarktidy ukryté pod silným příkrovem ledovce.
V roce 1958 ho objevila sovětská expedice a pojmenovala ho po geofyzikovi Grigoriji A. Gamburcevovi.
Táhne se přibližně 1200 km do délky. Nejvyšší vrcholek ční 3400 metrů nad okolní bázi, přesto je ukryt asi 600 metrů pod ledem.
Gamburcevovo pohoří přitom objevil v 50. letech minulého století sovětský tým, který na místě prováděl seizmická měření. Přítomnost obrovského horského masivu byla tehdy pro vědce šokem. Čekali, že bude podklad Antarktidy poměrně rovný.