Článek
Nově zjištěné údaje vědcům pomohou zjistit, jak se vyvinula symbióza mezi houbami a rostlinami, uvádí Mikrobiologický ústav AV ČR.
Symbiotické – oboustranně výhodné – soužití houby a stromu je v přírodě velmi časté. Odhaduje se, že se týká asi 90 procent všech rostlinných druhů.
Buňky kořenů rostlin a houbová vlákna (mycelia) přitom vytvářejí funkční orgán, jehož prostřednictvím mohou houby z rostlin získávat organické látky, zejména uhlík, a rostliny na oplátku živiny z půdy: dusík, fosfor a další stopové prvky.
Houbaři mají na Šumavu databázi, kde hledat úlovky
Zatímco mykorhizní houby (tedy ty, které žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin – pozn. red.) bez tohoto symbiotického vztahu nemohou existovat, rostliny se bez hub dokážou obejít v půdách, kde je dostatek živin.
Analyzoval se i hřib smrkový a růžovka
Rozluštění genetické informace desítek genomů hub, které se nyní podařilo, tak pomáhá pochopit, jakým způsobem se mykorhizní houby adaptují na soužití s rostlinou.
Křemenáč březový (Leccinum versipelle), příklad mykorhizní houby
Studie genomu hub, mezi nimi i českými houbaři oblíbeného hřibu smrkového či muchomůrky růžovky, ukázala, že vzájemná závislost mezi rostlinami a houbami je opravdu velmi silná. Díky ní je možné, aby rostliny prospívaly i v půdách chudých na živiny.
Biodiverzita v ohrožení. Vyhynout může až 40 procent rostlin
„Fakt, že symbióza mezi rostlinami a houbami vznikala v evoluci opakovaně, svědčí o tom, jak výhodná pro oba partnery je. Přestože rostliny platí za soužití s houbami vysokou cenu, často až jednu třetinu všech vytvořených uhlíkatých látek, je pro ně tato spolupráce stále výhodná,“ poznamenal na závěr Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu.
