Vědci řeší, jak uniknout z tlačenice

Jak Právo upozornil přední odborník na simulace podobných událostí Tomáš Apeltauer z Fakulty stavební VUT v Brně, při podobných neštěstích totiž nebývá na vině anonymní dav, ale konkrétní selhání organizátora.

Pořadatel každé větší akce by tak měl mít podle Apeltauera v týmu profesionála, který provede bezpečnostní analýzu. „Platí jednoduché pravidlo, které se potvrzuje při podobných neštěstích. Viníkem totiž nebývá ten anonymní dav, v němž vypukla panika, naopak. Jde o konkrétní selhání jednotlivce nebo týmu, který často pustil lidi ve větším množství tam, kam neměl,“ má jasno Apeltauer.

Apeltauer a jeho tým se mimo jiné dlouhodobě zabývají počítačovým modelováním chování velkého množství lidí v krizových situacích, například při požárech v obchodních domech či při teroristických útocích.

Nástroje brněnských vědců dokážou do jakékoli budovy nebo na jakékoli prostranství umístit libovolný počet lidí a simulovat nejrůznější nebezpečí.

„Můžeme nechat zablokovat některé východy a pak posoudíme situaci bez nutnosti toho, abychom ji zkoušeli naostro. Pracujeme přitom s dlouhodobě ověřenými modely, které věrně reprodukují chování lidí v krizových situacích,“ vysvětlil Apeltauer.

Zásadní roli přitom mohou hrát i takové drobnosti, jako to, na kterou stranu se otvírají dveře únikových východů. „Měli jsme situaci, kdy se dveře automaticky otvíraly dovnitř. Jenže když by se na ně namáčkl dav, neotevřou se. Ale přesně takové věci jdou pak celkem snadno řešit drobnými stavebními úpravami,“ vysvětlil Apeltauer.

Vědci takto testovali například možnost evakuace vestibulu pražského hlavního nádraží. „V reálných podmínkách tam těžko uděláte cvičení se šesti tisíci lidmi. My to simulací dokážeme a přesně vidíme, kde a v jakém čase po zahájení evakuace ti lidé jsou, jestli se někde netvoří zácpa a strkanice, nebo naopak jestli některé východy náhodou nejsou úplně prázdné,“ vypočetl Apeltauer.

Vědci ale dokážou odhalit i problémy, které s sebou nesou běžné situace, pohnutky. Například když se v kancelářských budovách o půl dvanácté všichni zvednou a chtějí odejít na oběd. „Snadno zjistíme, jestli mají chodby dostatečnou kapacitu, jestli se všichni lidé nepotkají u jedněch schodů a nebudou se tam tlačit. Protože kdo by chtěl pracovat v budově, kde se hladový zasekne při cestě na oběd,“ nastínil další využití Apeltauer.

Pokud se člověk už dostane do nebezpečné tlačenice, jednoduchá rada, jak se ze situace dostat, bohužel neexistuje. „Musíte se zkrátka dostat co nejrychleji pryč, někam na kraj. A hledat nějaký únikový východ. Pokud to nejde, tak je potřeba se snažit chránit si hlavu a hrudník. Ve většině případů totiž dochází k úmrtí vinou nedostatku kyslíku. Lidí je tam zkrátka tolik, že už nemají ani centimetr místa. A ten centimetr potřebujete kvůli bránici na nádech. Když ho nemáte, udusíte se vestoje,“ popsal Apeltauer.

Na aktuálnosti přitom téma bezpečnosti na velkých akcích nabývá i s nadcházejícími vánočními trhy, kde po dvou letech koronavirových omezení čekají organizátoři opět velké množství lidí.

Česká legislativa zatím pamatuje hlavně na požární ochranu budov, v případě otevřených prostranství a hromadných akcí svůj dluh teprve dohání. „Na vánočních trzích bezpečnostní analýza často řeší, jak daleko od sebe musí být stánky, kdyby třeba začal jeden z nich hořet. Současně ale může pořadatel nevhodně použít například betonové bloky proti najetí autem do davu. Když v tom davu začne někdo křičet, že u stromku je bomba, kam budou ti lidé utíkat?“ nadhodil Apeltauer.