Článek
Doktorand Oregonské univerzity Sean Hixon soudí, že dopravit nahoru objemné kameny nakonec nebylo tak složité. „Zdá se, že na to stačilo poměrně malé množství lidí, kteří buď využili principu páky, nebo kameny vyvalili po rampě,“ řekl Hixon na výroční schůzi americké archeologické společnosti. Některé sochy přitom měří až 12 metrů a největší pukaa měří v průměru dva metry a váží až 12 tun.
Velikonoční ostrov patří Chile a nachází se ve východní části Polynésie. S necelými 5000 obyvateli je jednou z nejizolovanějších obydlených oblastí na světě. V okruhu 25 kilometrů se nachází asi tisícovka soch moai. Od 18. století, kdy se na Velikonoční ostrov neboli v domorodém jazyce Rapa Nui dostali první Evropané, si lidé lámou hlavu tím, jak byly sochy na místo dopraveny, jak byly případně vztyčeny a jak se na některé z nich dostaly kamenné ozdoby pukaa.
Obyvatelstvo bylo zdecimováno nemocemi
Pro badatele je obtížné najít přímá svědectví i o tradicích obyvatel Rapa Nui – mimo jiné kvůli tomu, že ostrovní obyvatelstvo bylo v několika vlnách zdecimováno nemocemi, které sem zavlekli evropští kolonisté.
Někteří vědci soudí, že pukaa mají představovat vlasy, jiní zase usuzují, že jde o jakési turbany nebo ozdoby. Většina expertů se ale shoduje v tom, že červená barva měla nějaký rituální význam. Dosud bylo objeveno asi 100 kusů „klobouků“, některé na sochách a některé volně ležící. Jsou vytesány z lehké červené vulkanické strusky.
Sochy na Velikonočním ostrově
Hixonův tým nyní využil různých fyzikálních pokusů k simulaci podmínek, za jakých se pukaa mohla na hlavy soch dostat. Šlo mimo jiné o rampu, po které mohl být kámen vyvalen, nebo vybudování věže v sousedství sochy a využití principu páky, kdy byla pukaa na hlavu posazena.
Vědci nakonec došli k závěru, že díky zaoblenému obdélníkovému tvaru pukaa bylo k jeho usazení za pomoci rampy zapotřebí jen relativně málo síly – dokonce prý stačilo ani ne deset mužů. Obdélníkový tvar prý bránil tomu, aby se pukao zřítilo zpět dolů po rampě, a byl prý zároveň ideální pro zdvižení za pomoci páky.
Na bocích některých „klobouků“ jsou prý navíc svislé značky a kruhové zářezy, které naznačují, že k vystrkání nahoru po rampě si lidé pomáhali kusy dřeva. Využití rampy se tak vědcům jeví jako nejpravděpodobnější, i když jiné metody usazení ozdob nevyloučili. Pukaa už jsou navíc poškozená erozí, takže analýza značek a zářezů prý není zdaleka přesvědčivá.