Článek
Výsledkem daného bádání přírodovědců jsou tedy hned dvě studie.
V té první se tým vědců pod vedením Kundraty zabýval morfologicky jedinečným zástupcem z čeledi kovaříkovitých, který byl uložen v baltském jantaru. Stáří tohoto jantaru ze severu Evropy je odhadováno na 30 až 40 milionů let.
Nynější zástupci mimo Evropu
„Naše výsledky ukázaly, že se jedná o zcela nový rod a druh patřící do skupiny, jejíž nynější zástupci se vyskytují především na jihu Jižní Ameriky, na Novém Zélandu, v Austrálii a ve východní a jihovýchodní části Asie,” vysvětlil Kundrata.
Nový objev tak podle něj nejen značně upravuje naše znalosti o biogeografii této systematicky zajímavé skupiny kovaříků, ale také zdůrazňuje důležitost baltského jantaru pro pochopení složení dávno zaniklých lesních ekosystémů.
Jantar dokázal zachovat barvu hmyzu z doby dinosaurů
Brouci uložení v miliony let staré pryskyřici hrají mezi fosiliemi velmi důležitou roli. Jedná se totiž o zpravidla dobře zachované jedince a díky jejich 3D struktuře je lze poměrně dobře porovnat se soudobými liniemi.
Vědci nicméně upozorňují, že velké množství jantarových zkamenělin je ve špatném stavu a u některých brouků nelze pozorovat veškeré morfologické znaky – studium znesnadňují praskliny či bubliny vzduchu v jantaru nebo nevhodná pozice těla.
Přírodovědci zrekonstruovali tajemné brouky z éry dinosaurů. Pomohl i odborník z Olomouce
„Problémy se suboptimálně uloženými fosilními exempláři se dají vyřešit pomocí moderní nedestruktivní technologie – rentgenové výpočetní mikrotomografie, která umožňuje efektivní rekonstrukci 3D morfologie pomocí specializovaného softwaru,“ popsal Kundrata.
Tato metoda byla použita i v jeho studii k rekonstrukci morfologie brouka z čeledi kovaříkovití, který byl miliony let ukryt v baltském jantaru. „Je až neuvěřitelné, kolik toho lze z jediné fosilie vyčíst,” podotkla Johana Hoffmannová, studentka Robina Kundraty, která se na studii podílela i s kolegy z Lotyšska a Ruska.
Brouk „starší“ než Tyrannosaurus rex
Ve druhé studii se vědci z Číny a Velké Británie spolu s Kundratou zabývali unikátním světélkujícím broukem. Uložen byl v přibližně 99 milionů let starém barmském jantaru, který se v současnosti těží v dolech na severu Myanmaru.
Umělecká rekonstrukce druhu Cretophengodes azari, zástupce nově popsané čeledi brouků z barmského jantaru
Brouk, který žil v období dinosaurů a byl o více než 30 milionů let „starší“ než slavný Tyrannosaurus rex, nepatřil do žádné dosud známé čeledi, proto pro něj vědci popsali samostatnou čeleď Cretophengodidae.
Na rozdíl od předchozí studie byl Cretophengodes, jak zní vědecké rodové jméno nově objeveného brouka, extrémně dobře zachovalý. Vědci díky tomu lépe rozeznali mnohé morfologické detaily včetně bioluminiscenčního orgánu na zadečku.
Ostravští vědci našli v jantaru nové druhy hmyzu z dinosauří éry
Nový druhohorní brouk patřil do nadčeledi Elateroidea, kam se řadí např. silně sklerotizovaní kovaříci či naopak měkkotělé světlušky. Právě světluškám a dalším drobným světélkujícím čeledím Phengodidae a Rhagophthalmidae byl Cretophengodes blízce příbuzný, avšak vyznačoval se také speciální morfologickou stavbou. Jeho tělo bylo mnohem více sklerotizované.
Reprezentoval tedy podle odborníků přechodnou formu mezi těmito dvěma extrémy a také důležitý článek pro pochopení evoluce vzniku měkkého těla v této skupině brouků.
Přírodovědci našli na Hodonínsku údajně vyhynulého brouka dřepčíka
„Předpokládá se, že bioluminiscence vznikla v evoluci brouků u larev jako tzv. antipredační strategie. Až později ji začali využívat dospělci pro mezipohlavní komunikaci. Objev světélkujícího dospělého samce v téměř 100 milionů let starém jantaru tedy zásadně přispívá k našemu poznání rané evoluce tohoto jevu,” uvedl Kundrata.
Vědci se domnívají, že nově objevený brouk používal světélkování jako obrannou reakci vůči hmyzožravým predátorům, kteří v období druhohorní křídy zažívali rozvoj. Není ale zatím jasná podoba larev a dospělých samic této skupiny.
