Článek
Rozsáhlé rány na kůži a vředy jsou bolestivé a občas i život ohrožující. Když se povrch kůže jakkoliv naruší, pak se k němu vydávají buňky epitelu, tvořící vnější vrstvu kůže, a snaží se ránu uzavřít.
U rozsáhlých poranění se ale tento proces komplikuje a například u starších lidí už probíhá jen ve velmi omezené míře. Vědci tedy dlouhodobě hledají jednoduché a účinné způsoby ošetřování a hojení ran.
Buňky uvnitř rány se aktivují pomocí virů
Juan Carlos Izpisua Belmonte, vědec ze Salkova institutu v La Jolla v Kalifornii, se svými kolegy objevil způsob, jak by se rány mohly léčit a zacelovat zevnitř, aniž by bylo nutné zapojení buněk epitelu nebo dokonce operace. Vědci svou genetickou metodu nazvali buněčné programování a vydali o ní článek v odborném listu Nature.
Do buněk komplikovaných, nehojících se vředů vpravili viry. Donutili tak buňky v ráně začít vytvářet čtyři konkrétní geny, z nichž potom genetickou mutací vytvořili buňky epitelu. Tyto nové výstelkové buňky dokázaly u myší uzdravit kožní ránu během jednoho měsíce i dřív.
„Než se naše metoda začne využívat v klinické praxi, bude ještě třeba technologii vylepšit a důkladně otestovat z hlediska dlouhodobé bezpečnosti,“ řekl Juan Carlos Izpisua Belmonte britskému deníku The Guardian. Je ale optimistický: „Současná studie je jen začátek, a my věříme, že se nám do budoucna podaří výrazně zkrátit čas nutný k hojení nejrůznějších lézí a ran.“
Pokud se skutečně podaří tuto novou techniku léčby chronických vředů uvést do praxe, mohlo by jít o jednodušší a rychlejší řešení než v současnosti používané transplantace kůže nebo umělé kožní štěpy. „Jednalo by se vlastně o jakýsi druh genové terapie,“ vysvětlil Juan Carlos Izpisua Belmonte Guardianu. „Viry by se vpravovaly lokálně, aby pomohly přeprogramovat buňky uvnitř rány nebo vředu. V současné době je na tom celém nejdražší výroba virů. Pokud by se ale produkovaly ve větším množství, cena by klesla.“
Terapie by mohla léčit i vnitřní orgány
Léčba kůže by ale mohla být jen začátek. Pokud by se metoda osvědčila, bylo by možné ji aplikovat i na další tkáně a orgány. Kevin Gonzales, který studuje léčbu kůže na Rockefellerově univerzitě v New Yorku, označil výsledky studie za slibné, ovšem jde podle něj teprve o „první kroky na dlouhé cestě k možnému rutinnímu využívání genové terapie k léčení ran, jak si jistě i sami kolegové uvědomují.“
Nicméně, nová studie může posloužit jako odrazový můstek. „Jedná se určitě o zásadní příspěvek k našemu oboru. Může sloužit jako základ pro vylepšování genové terapie při léčbě kůže, stejně jako podklad pro hledání chemických alternativ k léčbě chronických kožních ran.“