Do útulku v Andách kdosi přinesl divnou kočku. Je to druh, který dosud nikdo nepopsal

Ve vědeckém časopise Current Biology byla publikována zpráva o novém druhu kočkovitých šelem, který vědci objevili v zalesněné horské oblasti Bolívie. Lidstvu však tato zvířata nebyla neznámá. Místní lidé tyto „kočky“ nazývají tilcayo a znali je i vědci. Ti si však dosud mysleli, že tato zvířata patří k jiným druhům podobně malých šelem, uvedl web The Guardian.

Podle National Geographic tuto „divnou kočku“ kdosi přinesl do útulku v bolivijských Andách před deseti lety.

„V roce 2016 zavolali z místního útulku pro divoká zvířata bioložce Paole Nogales-Ascarrunzové. Právě jim někdo přinesl ‚divnou kočku‘. Našel ji jako koťátko u silnice poblíž lesa a odnesl si ji domů v domnění, že jde o domácí plemeno. Zhruba po roce soužití s očividně divokým zvířetem ale pochopil, že v útulku jí bude líp,“ píše web.

Vědkyně byla na zvíře zvědavá a vydala se tedy do útulku podívat. „Nafotila jsem ho snad stokrát,“ vzpomíná Nogales-Ascarrunzová. „Byla jsem naprosto uchvácená.“

Vědci začali mít podezření na nový druh ve chvíli, kdy si všimli, že vlastnosti některých jedinců neodpovídaly druhu, ke kterému měli patřit. „To nás přimělo k zamyšlení: jakou kočku to tady vlastně v Bolívii máme?“ popsala začátek zkoumání Nogales-Ascarrunzová, která je zároveň spoluautorkou nové studie.

S odkazem na místní názvosloví dostal nový druh binomický název Leopardus tilcayo. Podle dvou dosud zkoumaných jedinců měří tato zvířata na délku kolem 46 centimetrů a váží přibližně 1,4 kilogramu, takže jsou ještě o něco menší než běžné kočky domácí. Srst mají světle hnědou s výraznými nepravidelnými tmavými skvrnami.

Její kolega, evoluční biolog Jonas Lecroart z Antverpské univerzity, pak doplnil, že tyto druhy šelem nelze snadno rozlišit pouhým pohledem, proto i vědci tilcayo tak dlouho „ignorovali“. Jde o první objev nového druhu kočkovité šelmy po více než sto letech.

Definitivní jistotu, že jde o nový druh, získali vědci po analýze DNA 38 podobných šelem z různých oblastí Jižní Ameriky. Rozdíly v genetické výbavě pak byly dostatečně velké, aby bylo zřejmé, že jde o samostatný druh. Genetická analýza zároveň odhalila, že linie tilcayo se od ostatních druhů oddělila před zhruba 1,4 milionu let.

Vědce však čeká ještě spousta práce, protože o tomto druhu zatím nemají téměř žádné podrobnější znalosti. „Naše informace jsou v tuto chvíli omezeny na dva živé jedince, které jsme zkoumali, a několik málo záznamů z fotopastí,“ předestřel Jonas Lecroart, že výzkum je zatím na úplném začátku.

V souvislosti s tím doplnil i poměrně kuriozní skutečnost, že jedním z těchto dvou zvířat je desetiletý samec, jenž je dnes umístěn v přírodní rezervaci, ale ještě nedávno žil u jedné místní rodiny jako domácí mazlíček.

Paola Nogales-Ascarrunzová pak na základě dosavadního pozorování uvedla pár prvních poznatků, a sice že z rozboru trusu to vypadá, že se tilcayo živí malými hlodavci; záznamy z fotopastí zase naznačují, že je tento druh aktivní zejména v noci.

Výzkumný tým pak ještě „na okraj“ dodal, že se mu zároveň podařilo v Peru identifikovat nový poddruh Leopardus tigrinus antisuyo, jenž dostal jméno podle Antisuyu, což byla jedna z oblastí incké říše.