Článek
První stopou byly kosti objevené v roce 2007. Archeolog Armand Salvador Mijares z Filipínské univerzity prováděl vykopávky v jeskyni na ostrově Luzon a objevil kost z prstu na noze. Podle něj nevypadala jako kost moderního člověka, nicméně z jedné kosti nebylo možné s jistotou určit, komu nebo čemu patřila.
Mijares společně s vědeckým týmem prováděl vykopávky po dobu dalších čtyř let, kdy pátrali po kostech raných lidí. V roce 2011 se jim hledání vyplatilo – našli další kosti z prstů na nohou a na rukou, část stehenní kosti a sedm zubů. Nic z toho nevypadalo, že by patřilo moderním lidem. „Shodli jsme se, že by patrně mohlo jít o nový druh,“ uvedl Mijares.
Homo sapiens měl společnost
Objevit nový druh raných hominidů znamená v antropologii průlom v kariéře – anebo její konec, pokud by se vědci mýlili. Magazín National Geographic dokonce zmiňuje, že v případě definitivního potvrzení nemusí v následujících letech přijít žádný tak důležitý objev jako tento.
Zpochybňuje to představy, že lidská vývojová linie přesně postupovala vždy od méně pokročilých po pokročilejší druhy.
Nic se ale nesmí podcenit, proto tým strávil studováním kostí a zubů dalších osm let. Nyní došli k závěru, že kosterní pozůstatky patřily třem jedincům, kteří podle provedených testů žili někdy v období před 50 až 67 tisíci lety – tedy zhruba v době, kdy se náš vlastní druh začal šířit z Afriky, aby obsadil zbytek světa, jak připomněla agentura AP.
Jde podle AP o další důkaz, že i když je Homo sapiens nyní jediným přeživším příslušníkem naší větve vývojového stromu, po většinu své existence měl společnost.
Na ještě zajímavější skutečnost upozorňuje National Geographic. Homo luzonensis totiž mění zavedený scénář a ještě více zpochybňuje staré představy, že lidská vývojová linie takřka úhledně a přesně postupovala vždy od méně pokročilých po pokročilejší druhy.