Vědci objevili jednu z nejlehčích exoplanet. Rok na ní trvá osm hodin

S průměrem něco málo přes 9000 kilometrů je nově objevená exoplaneta (planeta mimo Sluneční soustavu) o něco větší než Mars, průměr Země je 12 742 km.

Hmotnost GJ 367 b odpovídá polovině hmotnosti naší planety (hmotnost Země je 5,9736×1024 kg - pozn. red.).

Planetární systém se navíc nachází necelých 31 světelných let od Země, je tím pádem podle odborníků ideální pro další výzkum.

„Objev dokazuje, že je možné přesně určit vlastnosti i těch nejmenších a nejméně hmotných exoplanet. Takové studie představují klíč k pochopení toho, jak se terestrické planety formují a vyvíjejí,” upozornil Kabáth.

„Na základě určení velikosti poloměru a hmotnosti je GJ 367 b klasifikována jako kamenná planeta. To ji řadí mezi terestrické planety velikosti pod Zemí a posouvá výzkum o krok vpřed při hledání ‚druhé Země',” vyjádřila se vedoucí výzkumu Kristine W. F. Lamová z Institutu planetárního výzkumu Německého střediska pro letectví a kosmonautiku (DLR).

Na výzkumu se v rámci konsorcia KESPRINT podílel i tým Skupiny exoplanet z Astronomického ústavu AV ČR, konkrétně zmíněný Petr Kabáth i Jan Šubjak.

Na celé studii pod vedením Kristine Lamové a jejího kolegy Szilárda Csizmadii, jejíž závěry publikoval prestižní časopis Science, se dohromady podílel mezinárodní tým čítající 78 vědců.

Čtvrt století po prvním objevu extrasolární planety se bádání každopádně zpřesňuje.

Množství exoplanet bylo objeveno pomocí tzv. tranzitní metody: měření nepatrných rozdílů ve vyzařovaném světle nebo zdánlivé velikosti hvězdy při přechodu planety před ní; samozřejmě při pohledu ze Země.

Touto metodou byla objevena i GJ 367 b, a to s pomocí „lovce planet”, sondy americké vesmírné agentury NASA jménem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite, tj. družice pro výzkum tranzitujících exoplanet).

GJ 367 b patří podle výzkumníků do skupiny „ultrakrátkoperiodických” (USP) exoplanet, které oběhnou kolem své hvězdy za méně než 24 hodin. „Několik takových planet již známe, ale jejich původ je v současné době neznámý,” uvedla Lamová.

Po objevu této planety pomocí TESS a tranzitní metody se následně spektrum její hvězdy studovalo ze Země pomocí tzv. metody radiálních rychlostí.

Hmotnost byla určena pomocí přístroje HARPS na 3,6metrovém teleskopu mezivládní organizace Evropské jižní observatoře (ESO).

Nakonec astronomové průměr a hmotnost planety určili takto přesně: její průměr činí 72 procent průměru Země a hmotnost 55 procent váhy Země.

Díky určení poloměru (a z toho pak logicky odvozeného průměru) a hmotnosti s přesností sedm resp. 14 procent mohli vědci vyvodit závěry také o vnitřní struktuře exoplanety. Jde tedy o kamennou planetu s nízkou hmotností, má ale vyšší hustotu než Země.

„Vysoká hustota naznačuje, že planetě dominuje železné jádro,” vysvětlil Csizmadia.

Tyto vlastnosti jsou podle něj podobné vlastnostem Merkuru s nepoměrně větším železným a niklovým jádrem, které jej odlišují od ostatních pozemských těles ve Sluneční soustavě.

Blízkost planety k její hvězdě však zároveň podle Kabátha a Šubjaka znamená, že je vystavena extrémně vysokému záření; více než 500krát silnějšímu, než jakému čelí Země.

Teplota na povrchu by pak mohla dosahovat až 1500 °C. Což je výše, při které by se roztavily všechny horniny a kovy, jak upozorňují vědci.

Dodávají proto následující: „GJ 367 b proto nelze považovat za ‚druhou Zemi'.”

Co se týká mateřské hvězdy výše popisované exoplanety, tzv. červeného trpaslíka s označením GJ 367, tak tento objekt je jen asi o polovinu menší než Slunce. Červení trpaslíci jsou nejen menší, ale též chladnější než Slunce.

Astronomové obecně odhadují, že tyto červené trpaslíky neboli hvězdy třídy M obíhají v průměru dvě až tři planety, z nichž každá je maximálně čtyřikrát větší než Země.