Vědci chtějí do online komunikace dostat i složité emoce

Pro jasné pochopení sdělované věci je to důležitější, než se zdá. Ani nejmodernější technika s nejlepším rozlišením přitom neumí přenést řeč těla, tedy jeho celkové postavení, výraz tváře, kradmé pokývání hlavou. Při klíčových jednáních se tak smysl sdělované informace může zcela vytratit.

Význam online komunikace podtrhla pandemie koronaviru. Dřívější zábavné volání přátelům, kdy se vidí přes obrazovky jen proto, aby prohodili pár nezávazných slov a zamávali si, povýšila na úroveň klasické komunikace.

Najednou se přes nejrůznější aplikace začaly konat porady, výuka od škol až po univerzitní přednášky nebo důležitá jednání.

„Jenže pro tuto vyšší formu komunikace toho potřebujeme mnohem více. Beze slov dokážeme vyjádřit i složité emoce, které se v online prostředí vytrácejí,“ řekl Právu Martin Seitl z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Na unikátním projektu spolupracují také odborníci z Německa a Izraele. V příštím roce mohli dát dohromady seznam doporučení, jak po technické stránce komunikaci na síti podstatně zlepšit.

Někteří psychologové doporučují problém vyřešit při on­line komunikaci stručným sdělováním svých pocitů, popřípadě zasíláním emotikonů.

Jenže sdělovat šéfovi při poradě nebo profesorovi při přednášce „Nudím se. To je trapné. Nelíbí se mi to. Zlobím se.“ může vést k obrovskému trapasu stejně jako třeba zaslání rozpačitého smajlíka s tváří ve dlaních.

Emotikony lze totiž použít jen při zjednodušené komunikaci, jenže běžná komunikace taková vůbec není. Jinými slovy pro zhodnocení nového filmu jsou smajlíci super, ale pro jednání o klíčových otázkách jsou naprosto k ničemu.

Na druhé straně bude patrně jediným řešením všechny ty teamsy, discordy, messengery a skypy nějak počítačově technicky vylepšit, aby v nich byly i ty emoce. Lze předpokládat, že online komunikace se bude dále rozvíjet.

V rámci výzkumu hledají vědci doslova stovky dobrovolníků, které budou sledovat a testovat při rozhovorech jak v online, tak i v reálném prostředí. Cílem je naučit se číst jejich složité emoce, což je mimořádně náročné.

Problém je v tom, že lidský mozek je naprogramovaný nikoli na čtení jednoznačných, ale vícečetných emocí. Zjednodušeně řečeno i při pohledu na radujícího se přítele hledá každý, aniž by si to uvědomoval, ještě projevy dalších emocí.

Zájemci, kteří se chtějí do projektu Emoact (o kterém již Novinky informovaly) zapojit a možná tím pomoci změnit podobu online komunikace, se o něm dozvědí podrobnosti a zajímavosti na webu olomoucké Univerzity Palackého.