Článek
Každý rok v srpnu, na začátku antarktického jara, začíná ozonová díra růst. Svého maxima obvykle dosahuje okolo měsíce října. Úbytek ozonu nad nejjižnějším kontinentem byl poprvé zaznamenán v roce 1985, připomíná agentura AP.
Ozónovou vrstvu poškozuje léta zakázaný plyn, vědci jsou zmatení
Za posledních 35 let byla zavedena různá opatření ke zmenšení oné díry, včetně Montrealského protokolu z roku 1987, mezinárodní smlouvy určené k ochraně ozonové vrstvy postupným ukončováním výroby mnoha škodlivých a vrstvu ohrožujících látek.
Spokojeni být nemůžeme.
Navzdory opakovaně se zvětšujícímu otvoru jsou vědci z WMO přesvědčeni, že od zavedení „montrealského“ omezení na tzv. halogenové uhlovodíky ničící ozonovou vrstvu se díra celkově pomalu zotavuje.
Klimatické modelování naznačuje, že by se ozonová vrstva v roce 2060 mohla dokonce vrátit na úroveň roku 1980.
Ozonová vrstva se uzdravuje, hlásí vědci
„Spokojeni být nemůžeme,“ upozornila Clare Nullisová, mluvčí Světové meteorologické organizace, která funguje pod záštitou OSN. Dosud stále platí, že takřka každý rok výrazně naroste, proto ne úplná spokojenost a varování expertů.
Vyčerpávání ozonu závisí na extrémně nízkých teplotách. Čím nižší je teplota ve stratosféře nad Antarktidou, tím větší je ozonová díra. Vědci předpovídají, že ozonová díra se na jaře (na jaře z pohledu našich zeměpisných šířek) zase zmenší a v zásadě se obnoví - funguje to zkrátka jako sezonní událost.
V dubnu vědce zaskočila Arktida
Letos v dubnu evropská služba Copernicus odhalila, že se rekordně ztenčila vrstva ozonu nad Arktidou - nad oblastí severního pólu se tak vytvořila neobvyklá ozonová díra třikrát větší než celé Grónsko. Vznik ozonových děr nad severním pólem přitom obvyklý není.
Nad Arktidou je rekordní ozonová díra
Ozonová vrstva chrání živé organismy na planetě před ultrafialovým slunečním zářením. Vyskytuje se ve vrstvě atmosféry nazývané stratosféra ve výšce 10 až 50 kilometrů nad zemí. Postupné narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k nárůstu rakovinných, kožních a očních onemocnění i k dalším negativním důsledkům.
Mrazivé teploty každoročně umožní nahromadění oblaků ve vysokých výškách zejména nad jižním pólem. Prvky jako chlor a brom, které se do atmosféry dostávají například z chladicích zařízení, vyvolají na povrchu těchto oblaků chemické reakce, které ozonovou vrstvu rozrušují.
Zemřel nositel Nobelovy ceny Molina, varoval před ozonovou dírou
