Ve vodě jako ve vesmíru. Český potápěč postavil simulátor kosmické lodi na nácvik misí

Unikátní česká ponorka Hydronaut H03 DeepLab se zařadila na seznam Evropské kosmické agentury (ESA) jako oficiální zázemí pro kosmický výzkum a naznačuje, že to Češi s dobýváním vesmíru myslí vážně.

Na vývoji a stavbě ponorné laboratoře pracoval konstruktér Matyáš Šanda se svým týmem dlouhých 12 let a pořád ji dolaďuje. Jeho největším životním snem už od dětství je podívat se do vesmíru – a zatímco jiné kluky toto přání časem přejde, jeho žene stále kupředu.

„Pracuju jako potápěč, takový podvodní zedník a svářeč, a tak podobně bych chtěl pracovat třeba na Měsíci při budování stanice. Snad se toho dožiju,“ směje se při povídání s Novinkami autor hybridního modulu.

Ten teď na dva roky „zakotvil“ v kampusu ČVUT v Praze a při procházení Technickou ulicí není téměř možné osmimetrové žluté zařízení s dalšími stavbami kolem, tvořící společně tzv. Little Moon City, přehlédnout.

Primárně je ale stroj určený pod vodu a ideální podmínky mu v minulosti poskytl zatopený lom v Jesenném na rozmezí Jizerských hor a Krkonoš.

„Mezi vodním prostředím a vesmírem je velká analogie,“ vysvětluje konstruktér, proč se při přípravách do kosmu noří zrovna do vody. „Obojí je nehostinné, v podstatě smrtící prostředí, takže je potřeba se tam nějakým způsobem chovat a nějakým způsobem vás to omezuje na životním komfortu,“ dodává Šanda.

Bere nás i dovnitř stísněného prostoru modulu, kde se pohybuje posádka a kde dělá vše, od práce až po osobní hygienu. Do této nejvýš položené části stroje se leze zespodu po žebříku, případně horním poklopem, který je součástí heliportu.

„Hlavní prostora vzduchu je 20 m3, užitná část plochy je 10 m2. Co se týká objemu vzduchu, pro představu, tak jsme srovnatelní s modulem Apollo, který přistál na Měsíci,“ přibližuje designér.

„Teď se nacházíme v části stanice Hydronaut, která je věnovaná technologiím, máme tady monitoring posádky, komunikaci s obslužným týmem na povrchu, jsme schopní se odsud spojovat i s družicemi,“ ukazuje na řadu zařízení, monitorů a senzorů kolem sebe.

Naproti komunikačního centra a ploch pro vědecký tým se nachází obytná část stanice. „Zde je primární spaní a pohoda posádky, vidíme tu dvě lůžka a třetí, které je napůl sezení a napůl lůžko. Většinou to funguje tak, že dva spí a jeden hlídá čidla a jejich hodnoty a komunikuje s naším pozemním personálem,“ doplňuje Šanda.

Jeho platforma pro vědecké týmy a akademické instituce zažila už 14 misí. Té poslední z letošního léta, která simulovala krátkodobý pobyt na Měsíci, se účastnil i armádní pilot a záložní astronaut Aleš Svoboda.

Ostatně úspěch jim přinesla už první mise v roce 2020 – tehdejší tříčlenná posádka při ní překonala český rekord v pobytu pod vodou. Bylo to 170 hodin, tedy něco přes jeden týden.

„Všichni jsme při ní o sobě hodně zjistili, projekt si bral z každého to nejlepší i nejhorší, všechno vyplulo na povrch,“ směje se Šanda, který byl jedním z členů zavřených v malém prostoru.

„I když to může vypadat jako hra nebo něco takového, tak i při těchto analogových misích jde o život, je potřeba hlídat atmosféru a pohodlí posádky, aby nedošlo k úrazům. Je to o lidech a o nebezpečí, které se snažíme eliminovat,“ vysvětluje smysl mise.

Reakce na podmínky, jež ve vodních hlubinách i na souši na posádku v kosmickém trenažeru působí, studují vědci. Při izolačních experimentech sbírají data a zkoumají hranice lidských možností.

„Je tady spousta podmínek, které posádku ovlivňují, složení atmosféry, stresové situace, spánková deprivace, práce se světlem, cirkadiánní rytmus, dá se tu pracovat s prodlužováním dne a noci a tak dále,“ vyjmenovává Šanda.

Laboratoř slouží také k vývoji a testování různých technických řešení, podvodních systémů či systémů podpory života. Teď „na suchu“ je dostupná především těm, kteří nemají potápěčský výcvik, a studentům zdejší univerzity.