Článek
Národní ústav pro vzdělávání zjišťoval, jaké typy písma se užívají nejen u sousedů, ale i v dalších zemích. Jak se ukázalo, přístupy se mnohdy podstatně liší.
„Nároky na ruční psaní jsou velké ve škole i mimo ni. Studie z roku 1992 zjistila, že 85 procent času stráveného jemnou motorikou v ZŠ připadá na činnosti spojené s papírem a tužkou. Novější studie (2003) zaznamenala, že děti v mateřské škole věnují cvičení jemné motoriky s papírem a tužkou 42 procent času,“ poznamenala k tomu Anna Konopásková z NÚV.
Třeba v USA stráví děti ve školce s papírem a tužkou zřejmě více času. Podle osnov, které ovšem nejsou závazné pro všechny státy, se děti učí v mateřinkách velká i malá písmena, měly by zvládnout napsat své jméno, kratší slova a dvou- až tříslovné věty.
V prvních dvou ročnících školy pak pokračují v psaní tiskacích písmen a píšou i složitější věty s interpunkcí. Třeťáci a čtvrťáci se pak učí vázané písmo.
Ve Švýcarsku je preferováno písmo podobné Comenii, ale i vázané písmo s jednoduchými tvary velkých písmen. „Spojitě psané písmo se vyvíjí v nezaměnitelný osobní rukopis. Ten však není třeba vytvářet. Vyvíjí se sám od sebe. Důležité je, aby byl čitelný,“ stojí na metodickém webu schulschrift.ch.
V Německu se metody stát od státu, dokonce i škola od školy různí. Od 90. let se ale plošně prosazuje zjednodušené počáteční písmeno typu Vereinfachte Ausgangsschrift. V Rakousku je velké písmeno o něco zdobnější.
Britští dyslektici hájí krasopis
Písmo jednotlivých australských států se liší jen v detailech. Dosti se podobá českému krasopisu, ale počáteční písmena jsou opět v prostém tvaru.
Ve Velké Británii je stejně jako v ČR typ písma předmětem diskusí. Zatím se učí jak tiskací (precursive writing), tak i vázané písmo (cursive writing).
Zastánci jen vázaného tvrdí, že při přechodu od jednoho k druhému typu dochází ke zmatkům. Podle nich si děti vystačí s učením jediného, a to vázaného písma.
Argumentují také tím, že časem je vázané písmo rychlejší a snadnější nebo že všechna písmena začínají na stejném místě a plynou zleva doprava, což snižuje riziko spletení stran například v případě b a d. Za pozornost stojí také fakt, že vázané písmo doporučuje i Britská asociace dyslektiků (British Dyslexia Association).
Naopak odpůrci říkají, že psaná písmena mohou vypadat úplně jinak než písmena v knihách a že v počátečním stadiu vypadá písmo neuspořádaně, protože vyžaduje náročnější pohyby než tiskací.
Francouzské dětí se učí poměrně zdobné vázané písmo bez sklonu. Některé styly uváděné jako vzory školního psaného písma se ale mohou odlišovat. Platí však, že většina užívaných písem má zdobná i velká písmena.
„Z přehledu vyplývá, že latinka se vyvíjí různě. Psací anglické a francouzské ‚z‘ se se smyčkou pod linkou u nás psalo přibližně za života Járy Cimrmana. Nijak to však nebrání vzájemnému porozumění. Kdyby bylo nejhůř, existují počítačové programy, které dovedou převádět psané písmo na tištěné,“ podotkla na závěr Konopásková.