V týdnu si na nebi vychutnáme hvězdopád Perseid

„Na svém vrcholu bude přibližně od 9. do 13. srpna, ale samotné maximum padajících hvězd zažijeme v noci z 12. na 13. srpna. To by mohlo padat až 80 meteorů za hodinu,“ sdělil Právu Pavel Suchan, mluvčí Astronomického ústavu AV.

Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří a svítí.

Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km za sekundu a začínají zářit ve výšce okolo 120 km nad zemí. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 km nad zemským povrchem.

Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Právě ten v době maxima roje leží v horní, severovýchodní polovině souhvězdí Persea.

V průběhu noci se sice jeho poloha mění, ale když se soustředíte na severovýchod, tak neuděláte chybu.

První zmínky o úkazu pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým.

Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy, a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

To, že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835–1910) v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami, a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle, objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862.

Kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou.

Podívanou na padající hvězdy může zhatit počasí. Pokud bude zataženo, neuvidíme nic. Při jasné noční obloze se můžeme kochat. Je ale třeba vybrat si místo v otevřené krajině, aby podívanou nezkazilo světlo nočního města. Podle meteorologů má být ale počasí proměnlivé. Některé hvězdárny organizují na dobu vrcholícího padání hvězd jejich pozorování i s odborným výkladem.