V turnovské klenotnici mimořádně vystavují repliku koruny uherských králů

Tvůrcem repliky koruny, kterou nosili na hlavách uherští panovníci, je uznávaný turnovský klenotník Jiří Urban, který kopii z pozlaceného stříbra zdobenou skleněnými kameny a emaily zhotovil ve spolupráci s emailérkou Zuzanou Maškovou a brusičem drahokamů Janem Kroupou.

Korunu dokončili na podzim roku 2024 po roce a půl intenzivní práce a poprvé ji mohli lidé vidět ve Valašském Meziříčí v rámci projektu Magičtí Lucemburkové. V klenotnici turnovského muzea se tak nyní veřejnosti představuje teprve podruhé.

„Asi největší výzvou byly smalty, kterých je na koruně devatenáct. Jsou to nádherné figurativní motivy byzantského původu, velice křehké a jemné a pro ruční práci dneska náročné. To byla asi největší výzva na této koruně,“ popsal klenotník Urban.

„Zkusili jsme to udělat postaru, tedy ručně. Vysmaltování bylo na několikrát přeleštěno a přebroušeno a tím se docílilo autentického vzhledu,“ vysvětlil Urban.

Tvorby smaltované výzdoby se ujala již zmíněná Zuzana Mašková.

„V životě jsem tuto technologii nedělala. Musela jsem dělat hodně zkoušek, dodat si odvahy, že to vůbec zvládnu, ale vyšlo to. Postupovala jsem podle fotodokumentace,“ přiblížila emailérka.

Podle ní jde o typické smalty z Limoges, což je známá lokalita ve Francii. Při práci postupovala jako naši předci, avšak například surovina se dnes dělá trochu jiným postupem než před staletími.

„Ale jinak je to pořád stejné. Rozemletá sklovina, která se nanáší, vypaluje a přebrousí. A když to vyjde, pálí se na 730 stupů v peci. Pak se to zaleskne a já si oddechnu,“ doplnila Mašková.

Turnovské muzeum postupně vystavilo všechny dosud vytvořené kopie korunovačních klenotů od Jiřího Urbana až na jednu, právě nyní vystavenou svatoštěpánskou korunu uherských králů.

Tento klenot, stejně jako další středověké panovnické insignie, má fascinující historii, která se odráží i v jeho podobě. Základem koruny je byzantská obroučka zdobená drahokamy, emailovými medailony světců a zavěšenými přívěsky. Mezi 11. a 13. stoletím byla doplněna o obloukové kamary (spojnice) a charakteristický nakloněný křížek.

„O příčině jeho sklonu existuje mnoho teorií. Buď byl podle některých teorií poškozen při ukrývání, jiné tvrdí, že ho nechali záměrně ohnout Habsburkové, aby oslabili jeho symbolickou moc. Ani maďarští historici se v této otázce neshodnou,“ podotkl kurátor sbírkových fondů výtvarného umění a šperku Miroslav Cogan.

Dodal, že koruna váží 1280 gramů a zlatý originál 1256. Rozdíl v hmotnosti je způsoben rozdílem váhy zlata a stříbra.

Pro Maďary má svatoštěpánská koruna zasvěcená patronovi země podobný význam jako pro Čechy koruna svatováclavská, možná ještě větší. Její důležitost dokládá i to, že se stala součástí maďarského státního znaku jako „svatá koruna“.

Její osudy byly velmi dramatické: například v roce 1463 ji musel uherský král Matyáš Korvín vykoupit od císaře Fridricha III., který ji získal po obsazení korunovačního města Székesfehérvár. Poslední velká historická epizoda se odehrála na konci 2. světové války. Na jaře 1945 byla koruna prohlášena za americkou válečnou kořist a odvezena do USA. Do Maďarska se vrátila až v roce 1978.

Ačkoli se svatoštěpánská koruna v českých dějinách objevuje jen okrajově, je spojena s významnou panovnickou dynastií Lucemburků. V roce 1387 jí byl korunován 19letý Zikmund, syn Karla IV., který se později stal českým králem a římským císařem. Na uherském trůně setrval 50 let.