Článek
Archeologové se v listopadu vrátili k práci do hrobky po deseti letech. V roce 2011 potvrdili přesné místo, kde je – a že je v ní vedle Voka pohřbeno i dalších 38 členů rodu. Vědci teď prozkoumali i obsah rozpadající se dřevěné rakve, která je na druhém cínovém sarkofágu, vedle Vokovy rakve.
„Průzkum přinesl další řadu indicií, které podporují hypotézu, že jde o rakev s ostatky manželky posledního Rožmberka, Kateřiny z Ludanic. Důležité zjištění je, že prsten není ani zdaleka jediné rožmberské zlato; v téhle rakvi je zlatých šperků mnohem větší množství,“ řekl Šindelář.
Nově vytvořili archeologové i digitální kopii Vokova sarkofágu včetně všech reliéfních ozdob. Už v roce 2011 objevili na víku jeho cínové rakve dámský zlatý prsten, jenž patrně patřil Kateřině z Ludanic. Teď pořídili snímky i 3D sken renesančního šperku. „Jedná se o výjimečný zlatý prsten, zdobený emailem a drahými kameny červené a zelené barvy s velmi netradičním tvarem korunky,“ uvedl Šindelář. Snímky a digitální model prstenu předali zlatníkům, kteří vytvoří kopii.
Do hrobky se teď archeologové vrátili, protože skončila životnost čidla, které v roce 2011 vpravila dovnitř sonda. Měřilo údaje o teplotě a vlhkosti. Hrobka je v dobrém stavu. Průzkum tak skončil.
„Po deseti letech jsme měli unikátní příležitost udělat podrobnou dokumentaci hrobky. Všechny konstrukce jsou v bezvadném stavu, není tak nutné vymýšlet nějaký velkolepý zásah, který by měl zachraňovat něco z historie Rožmberků. Hrobka byla definitivně zapečetěna a otvory zazděny. Není potřeba tam možná stovky let znovu vstupovat,“ řekl Šindelář. Hrobka zaujímá asi třetinu prostor pod podlahou presbytáře. Vedle Vokovy rakve je v ní ještě jeden podobný sarkofág. Zřejmě v něm leží manželka Viléma z Rožmberka, Žofie Braniborská.
Petr Vok byl posledním Rožmberkem, zemřel 6. listopadu 1611. Po jeho smrti se vchod do hrobky zavalil kamenem a postupem času se zapomnělo, kde přesně byla. Začaly tak vznikat pověsti, třeba že vladaři rodu nejsou pochováni v rakvích, ale sedíce u kulatého stolu. Poprvé lidé nahlédli do hrobky v roce 1902.