V Praze vzniká IT gymnázium. Ajťákům chybí všeobecné vzdělání, říká ředitelka

Myšlenka se vzala u mě a spojuje v sobě několik věcí. Sama mám děti a jsem konfrontována stavem našeho školství, původně jsem navíc vystudovala pedagogickou fakultu, takže nějaká učitelská snaha ve mně asi bude.

Je tam i velká dávka altruismu, ale hlavně chuti pustit se po dvaceti letech v komerční sféře do něčeho úplně nového, něčeho, co dává smysl.

V Satalicích, je to severní okraj Prahy, ale dopravně docela dobře dostupný i pomocí MHD či vlaku. Hledání vhodné budovy nám trvalo docela dlouho, v hlavním městě jsou školní budovy nedostatkové zboží, nakonec nám pomohla satalická paní starostka vhodným tipem.

Školní budova je původní stavbou z první republiky, kdy sloužila jako rádiová stanice, místní jí říkají Rádiovka. Celou budovu nyní rekonstruujeme, školní normy jsou opravdu přísné.

Za obrovskou devízu považujeme, že je stavba obklopena rozsáhlou zahradou (přes dva hektary), kterou chceme využívat i pro výuku. Máme tam mimochodem i vojenský bunkr.

Dalo. Trvalo nám to téměř rok a půl. Vznik nových škol není podporován, jsou v rozporou s takzvaným Dlouhodobým záměrem vzdělávací soustavy České republiky i Prahy. Situace není moc příznivá, čeká se teď na novou vzdělávací strategii do roku 2030, která snad bude lepší.

Hlavně nás zarazilo, že při posuzování akreditace nikdo příliš nezkoumá vizi školy a obsah výuky, ale řeší se zejména formální náležitosti a úřední postup. Hlavním argumentem pro nepovolení školy je v současné době konstatování, že Praha má dostatek vzdělávacích kapacit.

Zájem je už nyní, máme pozitivní reakce ze strany rodičů i samotných dětí. Jestli školu naplníme, to je věc druhá, jsme úplně nová škola. Věříme, že se k nám děti nebudou bát a že dorazí v dubnu na přijímačky.

Od uchazečů vůbec neočekáváme, že budou umět programovat. Chceme podpořit hlavně dívky, aby se nebály k nám přihlásit. IT není jen programování, je to komplex dovedností a přítomnost žen v IT odvětvích je velice prospěšná.

Právě tím, že tomu chceme dát přesah. Průmyslovky podléhají jinému rámcovému vzdělávacímu plánu a jsou často zaměřené na oblast hardwaru, my se chceme zaměřit hlavně na oblast softwaru a také třeba na komunikaci, protože kvalitní komunikace v IT opravdu chybí, nahrazují ji pak všemožné procesy, které často k cíli nevedou.

Informační technologie pronikají do všech progresivních odvětví a potřebují úplně normální lidi, ne nějaké podivíny, jak typicky společnost ajťáky vnímá. Proto chceme oslovit i dívky.

V IT jsou potřeba lidi nejen kompetentní odborně, ale po všech stránkách, a především jedinci schopní řešit problémy. Na rutinní technické činnosti (i na rutinní programování) budeme mít časem umělou inteligenci, ale lidé budou třeba dál na vše, co bude vyžadovat lidskost.

Tak tady nemám vůbec strach. Vím, jaká je situace na pracovním trhu. Chtěli bychom, aby od nás v 19 letech odcházel absolvent, který na tom bude úplně jinak než jeho vrstevník z jiného gymnázia. Člověk, který bude moci studovat, ale k tomu klidně pracovat a být soběstačný.

Myslíme si, že hlavním úkolem školy je pomoci nalézt mladým lidem, kdo jsou, v čem vynikají, v čem jsou naopak jejich limity, a to citlivě a účinně pojmout. Kde jinde než ve škole by si měl člověk věci zkoušet a dělat u toho chyby? K jejich dělání ale potřebujete bezpečné prostředí.

Pokud se nám tohle podaří, budou od nás odcházet přirozeně sebevědomí jedinci, kteří nebudou potřebovat, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a nebudou ani potřebovat, aby je dál živili rodiče, budou moci v životě dělat cokoliv, co budou chtít. A takové jedince naše společnost potřebuje.

Jistě, není to málo. Nemyslím ale zároveň, že je to nějak přehnané. Jsme soukromá škola, bez školného se neobejdeme, budeme pořizovat špičkové vybavení, chceme i dobře zaplatit učitele, protože tam chceme mít opravdu osobnosti.

Pokud to chce někdo posuzovat ryze prakticky, stačí se podívat, jaký je měsíční příjem programátora či analytika a představit si zcela reálně, že se jeho dítě toto u nás naučí.

Angličtina se dnes využívá běžně a kdo ji neumí, má problém, proto hodláme mluvit anglicky nejen v hodinách angličtiny, ale všude tam, kde se to hodí a je to úplně přirozené.

Propojování předmětů vidíme jako klíčové. Chceme mít například humanitní předměty spojené do jednoho bloku a třeba epochy učit v kontextu, ušetříme tím i spoustu času.

Vezměme si třeba takovou druhou světovou válku: je k ničemu probírat ji nejdřív v dějepise, pak v literatuře a jindy ve filozofii, je to celé neefektivní, zdlouhavé a většina informací se ztratí. Velká část epoch se dokonce dá vykládat i v kontextu přírodních věd.

My chceme navíc do výuky zapojit technologie a stavět daleko více na soudobých dějinách a událostech dneška, takže například v prváku budeme začínat přelomem 20. a 21. století, to budou asi studenti koukat...

Co se týká sportování, spatřujeme v tom velký význam a myslíme si, že hýbat se je nutné. Pohyb je důležitý a může být pro každého jiný, není nutné dělat hromadně dřepy nebo nutit všechny hrát fotbal – nechť si každý najde, co mu sedí.

Máme v plánu dát tělocviku dvojnásobnou časovou dotaci, než je na gymnáziu běžné, takže nám vychází hodina na každý den.

Je podstatné vypěstovat v mladých lidech ke sportování pozitivní vztah, bude se jim to v životě hodit. Intelektuálnějším typům to chceme servírovat tak, že okysličený mozek lépe myslí.

Nemyslím, že mám být ten, kdo to hodnotí, nedávno navíc vyšla nová zpráva České školní inspekce, která hovoří zcela jasně a je opravdu alarmující. Kdo má děti ve škole a problematice rozumí, nepotřebuje vůbec žádný další komentář.

Existují výjimky, kde se informatika učí dobře. Málokde ale učí na škole lidé, kteří by měli zároveň zkušenost z praxe (třeba člověk, který jako vývojář čelí procesu nasazení softwaru do provozu).

Hodláme navíc sledovat digitální trendy a být připraveni nejen žákům předkládat to, co opravdu platí, ale ještě to neustále ověřovat a aktualizovat, abychom nezakrněli.

Znamená to tedy neustálou práci s kurikulem, domnívám se nicméně, že o tom by měla už dnešní škola být – předat dětem sdělení, že ony samy se budou muset vzdělávat celý život, protože doby, kdy jste se na střední škole něco naučil a po zbytek života vám to stačilo, jsou nenávratně pryč.

Podle mě je to poměrně krátkozraké. Cílem školy by mělo být učit děti technologie využívat a pracovat s nimi, nikoli je zakazovat.

Chápu, že stran mobilů je to jednoduše proto, že rodiče mají strach, a navíc i zkušenost, že děti s mobily „zlobí“, nevěnují se tomu, co se pak ve vyučování děje, že zkrátka buď koukají na youtube, hrají hru nebo jsou na sociální síti, ale tomuhle my tady budeme čelit a zakazování nám nepomůže.

Pomůže nám mobily do výuky zapojit, máte spoustu aplikací, kde se to vyloženě nabízí a pomůže dětem vysvětlovat, jaká jsou společenská očekávání, co je vhodné a slušné vůči druhému člověku.

Asi jako, že my dva, pane redaktore, si tady nehrajeme s mobilem, zatímco vedeme rozhovor.