V péči o dětskou psychiku nám ujel vlak, inspirací může být Polsko

Některé tuzemské školy zavádějí starost o duši jako součást výuky, jiné používají takzvanou kartu ohroženého dítěte, tedy jednoduchý návod, jak rozpoznat špatné zacházení s dítětem. Jednotné standardy, jak postupovat, ale v Česku chybí, zaznělo minulý týden u kulatého stolu pořádaného sněmovním výborem pro zdravotnictví.

K diskuzi byli přizváni řečníci z Polska, například doktorka Dorota Kleszczewska z Institutu matky a dítěte ve Varšavě. Ochranu psychického zdraví má její země zakotvenou přímo v zákoně.

„Máme zpracované dokumenty i legislativu, které můžete ve vaší zemi využít,“ uvedla Kleszczewska.

Odborníci v Polsku vypracovali standardy, jak má fungovat psychiatrická péče o děti a mládež. Ty zahrnují pyramidu poskytovatelů psychologické pomoci. Přitom se nejedná pouze o vysoce specializované odborníky, ale třeba i o čerstvé absolventy psychologie.

„Představa, že vybudujeme super specializovanou péči, která bude schopna pokrýt enormní a neustále rostoucí potřeby, je lichá,“ řekl Petr Winkler, ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), s tím, že o psychiku dětí a mladistvých se nemohou starat jen dětští psychiatři a kliničtí psychologové.

„Musíme pracovat s ostatními profesemi, jako to udělali v Polsku, vytvořit vzdělávací kurzy, které lidem umožní do tohoto systému vstoupit,“ pokračoval Winkler. Zmínil terapeuty, sociální pracovníky, čerstvé absolventy psychologie, ale i učitele. Ve školách by se podle něj mělo učit, jak funguje mozek, hormony, emoce a jakým způsobem s psychikou nakládat.

Učitelé by měli pracovat nejen s žáky, u kterých se už onemocnění projevilo, ale i s těmi, u kterých je riziko, že se teprve projeví. Pozornost by pak měli věnovat i dětem, které na školu nově přicházejí.

Podle Winklera už některé školy všechna tato opatření zavádějí, nejde však o systémové řešení, ale o nahodilé případy.

„V roce 2019 jsem byl na Evropském psychiatrickém kongresu. Poláci tam prezentovali národní akční plán v oblasti duševního zdraví, tehdy jsme byli v České republice napřed. Když ovšem nyní slyším, co se jim podařilo, musím bohužel konstatovat, že nám ujel vlak, a to o mnoho,“ dodal Winkler.

V rámci uskutečněné diskuze představila doktorka Kleszczewska výzkum, který zkoumal 2600 učitelů základních a středních škol Česka, Slovenska a právě Polska. „V Polsku uvedlo 55 procent učitelů, že jsou připraveni na práci s depresivním studentem. V Česku 52 procent učitelů uvedlo, že na takovou práci připraveni nejsou. To je varující,“ popsala spoluautorka výzkumu.

Učitelé přitom nemají být náhradou psychologa či psychiatra, ale měli by vytvořit citlivé prostředí, kde se dítě nebude bát svěřit.

V Česku neustále roste spotřeba antidepresiv i využívání zdravotního systému. V loňském roce navštívilo ambulantní psychiatrickou péči téměř 65 tisíc dětí do 19 let, akutní lůžkovou péči zhruba 4500 a dlouhodobou hospitalizační péči necelé čtyři tisíce.

„Co se týče předepisování léků, antidepresiva byla zjištěna u zhruba třiceti tisíc dětí do 19 let, antipsychotika a neuroleptika zhruba u 25 tisíc,“ doplnil Jiří Jarkovský z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Řeč byla také i o možném přijetí zákona o duševním zdraví do české legislativy. Podle Winklera existují dva tábory, které mají oba logické argumenty.

Jedni v zákonu vidí stanovení pravidel, jak se má péče poskytovat a na co mají lidé nárok. „Druhý tábor říká: vyčleňovat duševní zdraví z toho fyzického je stigmatizující. Copak takoví lidé potřebují jiný přístup než všichni ostatní?“ položil řečnickou otázku.