V olomoucké nemocnici vznikla druhá mozková banka v Česku

Novou mozkovou banku zřídily v polovině září společně Neurologické klinika a Ústav klinické a molekulární patologie Fakultní nemocnice v Olomouci a Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.

Inspirací pro její vznik byla mj. londýnská mozková banka. „Při její návštěvě jsme viděli výsledky jejich práce v oblasti sběru tkání a výzkumu neurodegenerativních onemocnění. Po návratu jsme zavedli stejný systém i u nás. Nyní tato činnost získává oficiální status v návaznosti na nově pořízené špičkové vybavení, které nás posouvá na úroveň předních center například právě v Londýně, Vídni, Varšavě či Torontu,“ uvedl přednosta Neurologické kliniky FNOL Petr Kaňovský.

Mozková banka zajišťuje standardizovaný postup při odběru, vyšetření a skladování biologického materiálu, což jsou nezbytné podmínky úspěšného výzkumu v oblasti neurodegenerativních onemocnění.

Mozkové banky fungují ve většině států po celém světě. První oficiální v České republice vznikla ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. Olomoučtí výzkumníci s ní již delší dobu spolupracují.

„Vzájemné sdílení výsledků výzkumu je totiž velmi důležité pro zlepšování diagnostiky neurodegenerativních onemocnění, pro pochopení základních mechanismů jejich rozvoje a vývoj nových léků do budoucna,“ poznamenal mluvčí FNOL Adam Fritscher.

„Určení správné diagnózy během života pacienta je v případě neurodegenerativních onemocnění v současné době stále velmi obtížné. Až ve dvaceti procentech případů je stanovena klinická diagnóza nesprávně, tedy je například diagnostikována Parkinsonova nemoc, přestože měl pacient úplně jiné neurodegenerativní onemocnění,“ konstatoval Kaňovský.

Definitivní diagnózu, tedy jakým typem onemocnění pacient skutečně trpěl, je podle něj možné stanovit až neuropatologickým vyšetřením mozkové tkáně. „Detailní zkoumání mozkové tkáně darované pacienty, kteří trpěli těmito onemocněními, tak má zásadní význam pro pochopení patologických dějů odehrávajících se v postiženém mozku a pro vývoj účinné léčby,“ vysvětluje přednosta neurologické kliniky.

Biologický materiál uchovávaný a dále zkoumaný v mozkové bance je získáván po úmrtí odběrem v rámci pitvy. Odběr a vyšetření mozkové tkáně, stejně jako její archivace a následný výzkum probíhají v souladu s etickými standardy a s předchozím souhlasem zemřelého nebo osob jemu blízkých.

„Darování mozku znamená, že se pacient rozhodne věnovat po úmrtí mozek pro potřeby výzkumu. Za tímto účelem podepíše s ošetřujícím lékařem souhlas s uchováním a využitím mozkové tkáně pro potřeby výzkumu. Pokud dárce není schopen vyplnit a podepsat informovaný souhlas, může tak učinit jeho nejbližší příbuzný. Tento souhlas je uložen ve zdravotnické dokumentaci pacienta a v mozkové bance,“ popisuje náležitosti darování přednosta Ústavu klinické a molekulární patologie FNOL Jan Bouchal.

„Důležité je, aby mezi úmrtím a uchováním mozku byla co nejkratší časová prodleva. Mozková tkáň je nejdříve důkladně vyšetřena zkušeným neuropatologem, část mozku je přitom použita ke stanovení definitivní diagnózy neurologického onemocnění. Další vzorky jsou uchovány v mrazicím boxu při teplotě mínus osmdesát stupňů Celsia a jiné jsou fixovány ve formalínu. Oba konzervační postupy umožní provádění neurovědního výzkumu mnoho let po jejich uložení,“ doplnil Bouchal.

Pro darování mozku pro vědecké účely se mohou rozhodnout i lidé, kteří netrpí neurodegenerativním nebo jiným závažným onemocněním mozku.

„Tkáně darované lidmi bez neurologického onemocnění jsou velmi cenné, protože umožňují vědcům porozumění a srovnání vzhledu a fungování zdravého mozku s mozkem postiženým neurodegenerativním onemocněním,“ uzavřel Fritscher.