Článek
Bez jejich pomoci by neměl šanci přežít. Buk albín roste v samém srdci krasu, na místě, kam se turisté ani nedostanou, což je podle ochranářů a přírodovědců pro něj asi nejlepší. Albinismus je známý u lidí a květin. U dřevin je ale tento jev mimořádně vzácný.
Živí jej velcí bratři
„Bílou formu má snad jedno semínko stromu z tisíce. Pokud z něj vyroste sazenice, do roka uhyne. To buk albín z krasu díky pomoci větších bratrů žije už dlouhá léta,“ řekl Právu přírodovědec Zdeněk Špíšek z olomoucké Univerzity Palackého, který působí také ve sdružení Stromy pro Moravský kras, jež v tomto regionu vysazuje původní ovocné dřeviny.
Atrakce se z něj nestane
Stromového albína sleduje již deset let. Jde o rostlinu, jejíž listy neobsahují barvivo, chlorofyl, a místo aby byly zelené, jsou bílé. Vybledlé jsou i jeho větvičky. Jenže na barvě listů u rostlin záleží, a moc. Jejich zeleň je důležitá pro fungování systému fotosyntézy, při níž strom přijímá sluneční svit a vytváří kyslík. Zároveň takto získává živiny pro svůj život.
Belgickému kouzelnému lesu se bez turistů daří
To ale buk albín z krasu neumí. Má ale to štěstí, že jej ostatní buky nenechaly na holičkách. Živiny pro svůj život od nich dostává s pomocí kořenů, které jsou propojeny.
„Buky si takto umějí mezi sebou pomáhat. Les se v tomto případě zachoval jako demokratická společnost, protože pomohl sociálně a zdravotně znevýhodněnému jedinci,“ tvrdí Špíšek.
Albínovi je třicet let, a pokud by měl klasické zelené zbarvení, měl by s ohledem na svůj věk už úctyhodnou výšku. Kvůli svému zbarvení ale tolik nevyrostl. Připomíná spíše keřík. Když by však byl vystavený slunečním paprskům, záhy by uhynul. Bude žít, dokud jej budou ostatní buky chránit, a protože roste uprostřed bukového porostu, jeho šance na život jsou velké.
Buk albín se rozhodně nestane další turistickou atrakcí krasu. Žádné cesty ani stezky k němu nevedou, roste na špatně přístupném místě, na které je navíc pro veřejnost zakázaný vstup.
