Článek
Mexický archeologický institut trvá na tom, že staří Mayové na toto datum nepředpověděli žádnou katastrofu, pouze skončí jeden cyklus a bude nahrazen novým.
Chrám v Comalcalcu je mezi starými mayskými rituálními stavbami nezvyklý tím, že je postaven z cihel. Právě na jedné z nich vědci našli vyrytou zmínku o konci kalendářního cyklu v prosinci 2012. Rytina se nacházela na vnitřní straně cihly. Pochází z doby před zhruba 1300 lety.
Dosud jediná mayská památka, která odkazuje k roku 2012, je kamenná tabulka z Tortuguera v jihomexickém státě Tabasco. Právě tehdy má skončit poslední, třináctý cyklus tzv. Dlouhého počtu. Cykly, které se v mayském kalendáři nazývají baktuny, trvají 394 let. Vzhledem k tomu, že staří Mayové vnímali plynutí času cyklicky, tedy jako pravidelné opakování určitých period, měl by se po naplnění 13. baktunu (který začal 11. srpna 3114 př. n. l.) kalendář přetočit opět na začátek. Podle převedení mayského datování do gregoriánského kalendáře by k tomu mělo dojít v den zimního slunovratu, 21. prosince 2012.
Bolon Yokte se snese z nebes
Konec 13. baktunu je na tabulce z Tortuguera ovšem doprovázen obtížně čitelným a málo srozumitelným textem, který nabízí mnoho způsobů interpretace. Hovoří se v něm o příchodu tajemného mayského boha jménem Bolon Yokte, který se “snese z nebes”.
Zřejmě i z tohoto důvodu přitahuje toto datum pozornost lovců a vykladačů mystérií. Podle různých předpovědí tak má na konci roku 2012 dojít ke globální katastrofě. Apokalyptický konec světa má mít například na svědomí srážka s planetou Nibiru.
Jiní hovoří o duchovní obrodě světa, transformaci vědomí lidstva a nastolení nového řádu, který se navrátí k původním, nemateriálním hodnotám.
Vědci z Mexického archeologického institutu ale tyto mysteriózní předpovědi odmítají. Podle nich konec jednoho Dlouhého počtu neznamená nic jiného, než že se započne nový Dlouhý počet. “Mesianistické vidění západního světa pokroutilo obraz chápání vesmíru starými jihoamerickými civilizacemi,” uvedli odborníci.
Precizní kalendář
Pro staré Maye stejně jako pro ostatní starověké národy se řád světa a vesmíru zakládal na opakování jednotlivých cyklů. Stejně vnímali běh života i civilizace starého Předního i Dálného východu. Moderní lineární vnímání času, v němž spěje všechno kupředu a nic se nemůže opakovat, je křesťanská novota, která je v dějinách světa poměrně ojedinělá.
Mayský kalendář, jenž je založen na ještě starším systému vynalezeném Olméky, je i podle dnešních měřítek pozoruhodně precizní. Odráží se v něm dlouhodobé a důkladné pozorování pohybu vesmírných těles, jež dospělo k výsledkům srovnatelným s měřením astronomů, kteří využívají moderní přístroje.