V malé české obci vznikají přání, která čte celý svět

„Už tradičně tiskneme prezidentské novoročenky, které se až na několik výjimek odesílají všem státníkům této planety,“ říká Adam Řehák, jednatel společnosti Bohemia Paper.

„Novoročenky jsou věcí národní cti, každá země chce ukázat, čeho jsou tiskaři v jejich zemi schopni,“ vysvětluje.

Pro Pražský hrad a Úřad vlády tiskne i hlavičkový papír se státním znakem. „Občas se mi stane, že naše výrobky zahlédnu v televizním zpravodajství,“ usmívá se devětadvacetiletý Adam Řehák, který předloni převzal vedení podniku po rodičích. Nutno dodat, že s poněkud netradiční průpravou: vystudoval totiž práva.

Rodiče se v roce 2015 rozhodli, že předají kormidlo mladší generaci. „Čekaly mě advokátní zkoušky, ale nakonec jsem si vybral práci, která je mi bližší,“ říká přesvědčivě.

Převzal tak řízení firmy, jejíž výrobky koupíte od amerického Salt Lake City po japonské Tokio. Přáníčko z Břízy seženete i na newyorské Páté avenue, jedné z nejdražších ulic světa.

Možná trochu paradoxně firma nejdříve zabodovala v zahraničí, včetně Hollywoodu, a až poté ji začal objevovat český zákazník. „Rodiče ani neměli žádné internetové stránky, reklamou bylo hlavně doporučení zákazníků,“ říká Adam a začíná vyprávět příběh podniku, kde dnes tisknou přání pro luxusní šperkařskou firmu Cartier i pozvánky na školní ples v sousedním Straškově.

„Pro Straškov tiskneme na naše náklady, v rámci dobrých sousedských vztahů,“ přiznává mladý jednatel. Firmu založil Petr Řehák v roce 1995 ve Zvoli na Moravě, později se podnik přestěhoval do Břízy nedaleko Roudnice nad Labem. „Rodiče bydleli v Praze a dojíždění na Moravu bylo časově náročné. Do Břízy se přestěhoval i hlavní tiskař,“ vypráví Adam.

„V Bříze koupili statek, který v 17. století postavili Lobkowiczové. V části, kde máme výrobu, byl ještě v devadesátých letech kravín,“ usmívá se.

Původně pracovali jen s ručním papírem, následně přidali i ten strojově vyráběný, jehož produkci zadávají firmě v České republice. „Ruční papír je velmi nepraktická věc. Slouží hlavně k psaní a uměleckým účelům, tisknout se na něj dá jen obtížně. Navíc je to velmi drahá záležitost,“ vysvětluje Adam. A o papíru strojovém dodává: „Musí vyhovovat všem našim tiskařským technikám a být klížený pro psaní plnicím perem.“

Dnes má firma okolo dvaceti zaměstnanců, hlavní specialitou je tradiční tisk. „Hlubotisk, slepotisk a knihtisk, to byla za první republiky běžná věc, ale dnes je to něco exkluzivního,“ vysvětluje jednatel.

České země podle něj mají velkou papírenskou a tiskařskou tradici. „Vždyť už Arthur Conan Doyle zmiňuje v detektivce Skandál v Čechách papír vyrobený v českých zemích,“ dává příklad.

„V těchto technikách je náš podnik mezi pěti nejlepšími na světě,“ prohlašuje sebevědomě. Když ho poprosím, aby popsal rozdíl mezi jeho výrobky a přáníčky, která jsou k dostání třeba v supermarketu, zatváří se téměř dotčeně. „Každý náš výrobek projde lidskýma rukama přinejmenším desetkrát, cítíte z něj řemeslo,“ vysvětluje.

Začíná se grafickým návrhem – buď s ním přijde sám zadavatel, nebo jej vymyslí výtvarník firmy. „Musí se udělat ruční rozkresba jednotlivých barev, každá se totiž tiskne zvlášť,“ uvádí Řehák. „V současnosti využíváme pět set motivů, taková stovka z nich je vánočních. Sám jsem jeden motiv vymyslel, jako vášnivý cyklista jsem zvolil jízdní kolo,“ chlubí se.

Podle výtvarného návrhu se následně vyrobí kovové raznice. Hlubotisk znamená, že plocha raznice je vyhloubená, takže barva na následném přání stoupá nad povrch. Naopak při tisku z výšky je motiv na raznici vystouplý a na následném přání klesá pod povrch.

„Pokud přijdete s novým motivem, do měsíce jsme schopni tisknout,“ odhaduje podnikatel a přidává následující rovnici: tisíc přáníček plus jedna barva rovná se jeden den práce. „Pokud tedy máte barvy čtyři, do jednoho pracovního týdne jsou přání hotova.“

Cena takového přání i s obálkou se pohybuje mezi osmdesáti a devadesáti korunami. Adam Řehák chce hned ukázat, jak si s přáníčkem v Bříze umějí vyhrát. „Už jako dítě jsem se pohyboval mezi stroji,“ předesílá, že nemluví jen jako teoretik.

Dlouze se přehrabuje mezi papíry a kovovými destičkami, raznicemi, až konečně najde, co hledal. Na stůl vysází hned čtyři kovové raznice a přání, která si u nich objednal výrobce šperků Cartier, sídlící na zmiňované Páté avenue.

„Vzniklo technikou hlubotisku,“ začíná vysvětlovat. Vzor na destičce je vyryt do hloubky, takže barva na přáníčku naopak vystupuje nad povrch. Jak bylo řečeno, každá barva se tiskne zvlášť.

„Papír se proto musí dát do stroje naprosto přesně,“ pokračuje Adam ve výkladu. Na jedné raznici tak najdete zlaté hrušky, na další zelené lístečky, na jiné červenou stuhu, vše musí sedět na desetiny milimetru. Člověk už se přestává divit, že si v Bříze objednávají svá přáníčka i hvězdy Hollywoodu.

V minulosti sem přišly zakázky třeba pro Paula Newmana, Umu Thurmanovou nebo Madonnu, která si žádala ruční papír a další doplňky ke svatebnímu oznámení.

„Nepředstavujte si, že když je Madonna na návštěvě v Praze, zastaví se u nás a objedná si papír,“ směje se Řehák. „Spolupracujeme s agenturami po celém světě a ty nabízejí naši práci,“ vysvětluje.

Vedle toho má firma také prodejnu v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. „Už se nám stalo, že jedna držitelka Oscara natáčela v Praze film a zastavila se přímo u nás v obchodě,“ vzpomíná podnikatel. Praha a Česká republika mají podle něj ve světě stále lepší zvuk.

„Dříve jsme se chlubili tím, co jsme si přivezli z Německa nebo Spojených států. Dnes lidé rádi řeknou, že mají něco vyrobené v Česku,“ dodává. Rád by, aby si u něj stále častěji objednával nejen Hollywood, ale i český zákazník všech generací. I proto chystá sadu moderních přání, kdy mladí čeští designéři tvoří vzory inspirované kubismem.

„My si zakládáme na tom, že jsme česká výroba od A do Z. Nedávno jsme se třeba doslechli, že jednu tradiční tiskařskou firmu v Anglii už chystají koupit Číňané,“ dává příklad, jak tradic v moderní době ubývá.

O současných klientech naopak taktně mlčí. „Tak jako advokát nejmenuje své klienty, tak my nezveřejňujeme zákazníky,“ srovnává se svou původní profesí. Nakonec z něj vymámíme alespoň informaci, že připravoval oficiální tiskoviny při návštěvě marockého krále Muhammada VI. v Praze. Dopisní sady Bohemia Paper si objednala dokonce britská královna, která jím obdarovala dalšího člověka.

Byť za firmu mluví celou dobu Adam, maminka Hana Marie mu v podniku stále pomáhá a občas si neodpustí předat „těm mladým“ nějaké to moudro. „Když vám někdo, na kom vám záleží, napíše dopis, můžete si ho nechat napořád. E-mail nebo SMS si pod polštář neschováte,“ říká.

„Já si schovávám vše, co mi kdy děti ručně napsaly,“ dodá ještě. A v podobném duchu už mluví i syn.

„Každý rok posíláme šest set novoročních přání, každé vlastnoručně podepíšeme a někdy připojíme alespoň ručně psaný osobní vzkaz,“ svěřuje se.

„Někteří zákazníci si naše vánoční přání, která dostanou od druhých, vystavují každé Vánoce spolu s betlémem,“ říká hrdě. „Zvykli jsme si, že ze schránky vybíráme už jen faktury a reklamní letáky. Když pak přijde ručně psané přání, téměř nás to dojme,“ uzavírá Adam.