Článek
V Šubajce našli archeologové z University College London (UCL), University of Cambridge a kodaňské univerzity pozůstatky dvou rozsáhlých budov, které patří k nejstarším monumentálním stavbám na světě.
Zanechali je po sobě lovci a sběrači kultury natufien, jimž zřejmě sloužily k hostinám spjatým s ceremoniály a rituály určenými snad mrtvým. V každé z těchto budov se nacházelo velké kruhové ohniště vyložené kameny. Na nich bylo nalezeno 254 pozůstatků pravěkého chleba, z nichž 24 se podařilo analyzovat.
Nález se velmi podobá nekvašeným plochým chlebům.
„Přítomnost stovek pozůstatků spálených potravin na ohništích v Šubajce 1 je výjimečným nálezem a dává nám šanci charakterizovat potravinářské praktiky staré 14 tisíc let,“ řekla dánská archeobotanička Amaia Arranzová Otaeguiová z univerzity v Kodani, vedoucí autorka studie v americkém vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).
Jen pro zvláštní příležitosti
Připomněla, že nalezené pozůstatky „jsou velmi podobné nekvašeným plochým chlebům, které byly zjištěny na několika neolitických a římských lokalitách v Evropě a Turecku“. Ty připomínaly dnešní pitu nebo indické čapátí.
Pravěké chlebové placky připomínaly podle archeologů svou „oříškovou, mírně nahořklou chutí“ dnešní vícezrnné pečivo. Naši předkové možná používali chlebové placky k tomu, aby do něj balili upečené maso z místních gazel. Nynější objev tak může být nejen nejstarším důkazem pečení chleba, nýbrž i dokladem nejstarších sendvičů či aspoň gyrosů.
Zde je 14 tisíc let starý „drobek“.
K výrobě chlebových placek pečených na rozpálených kamenech okolo ohniště se používaly divoké obilniny jako pšenice, ječmen a oves. Při analýze pod mikroskopem ukázaly vzorky chleba známky obroušení obilek, prosévání a hnětení. Znamená to, že chléb se vyráběl v několika fázích včetně „mletí obilovin a hlíz pro získání jemné mouky, míchání mouky s vodou k výrobě těsta a pečení těsta v horkém popelu ohniště nebo na rozpáleném plochém kameni“, vysvětlila archeobotanička.
Pro výrobu chleba bylo tedy třeba velkého úsilí, což podle archeologů znamená, že tato potravina byla vyhrazena pro zvláštní příležitosti. Výzkumníci se domnívají, že se pekl pro příležitosti, kdy se lidé scházeli k oslavám či různým ceremoniím.
Přednost pšenici
Chléb byl tak možná první potravinou, která se podávala ani ne tak kvůli své nutriční hodnotě (ta byla nižší než energie nutná pro celý proces výroby chleba), nýbrž z kulturních, sociálních či ideologických důvodů. „Zvláštnost“ chleba, která vzniká asi už v pravěku, demonstruje i fakt, že stále slouží při náboženských obřadech (nekvašený chléb u židů, hostie u křesťanů).
Vědce též zaujalo, že i když v oblasti rostl hlavně ječmen, celkem tři čtvrtiny analyzovaných zbytků chleba obsahovaly pouze pšenici. Osmina chlebů byla vyrobena ze směsi pšenice a ječmene a ve zbylé osmině byly k této mouce přidány i drcené kořeny či oddenky vodních rostlin. Divoká pšenice totiž obsahuje daleko více lepku než ječmen, což usnadňovalo práci s těstem a dovolovalo vytvářet tenké placky o tloušťce pouhých pět až sedm milimetrů.
Amaia Arranzová Otaeguiová navíc připomněla: „Chléb je silnou spojnicí mezi naší minulostí a současnými potravinovými kulturami. Spojuje nás s našimi prehistorickými předky.“
| Zrodil se takto podnět pro vznik zemědělství? |
|---|
| Podle profesora Doriana Fullera z Archeologického ústavu UCL význam nalezeného chleba spočívá v tom, že „ukazuje investice v podobě úsilí navíc vloženého do výroby potravin ze smíšených přísad“. |
| „Vznikl tak jakýsi recept, což znamená, že chléb hrál zvláštní roli při zvláštních příležitostech,“ řekl Fuller. |
| Podle něj naznačuje nález chleba v Šubajce 1 „jednu z možných motivací, proč se lidé později rozhodli kultivovat a zušlechťovat pšenici a ječmen“. Bylo to, protože oba druhy obilí už „měly zvláštní místo, pokud jde o zvláštní potraviny“. |
| Je možné, že i samo pečení chleba podnítilo lidi k přechodu k zemědělství. Profesor Fuller ovšem vysvětluje význam nálezu opatrněji: „To, že se chléb pekl už předtím, než vzniklo zemědělství, naznačuje, že byl považován za něco zvláštního a že touha dělat ho více pravděpodobně přispěla k rozhodnutí začít s pěstováním obilnin.“ |
| Amaia Arranzová Otaeguiová však rovnou řekla: „Takže nyní víme, že chlebové výrobky byly vyráběny dlouho před rozvojem zemědělství. Dalším krokem bude posouzení, zda výroba a konzumace chlebových produktů ovlivnila nástup kultivace rostlin a jejich domestikace.“ |
| Prvenství dosud drželo Turecko |
| Nálezy ostří srpů a kamenů na mletí v Levantě vyvolávaly už dříve podezření, že nositelé kultury natufien začali používat obilí nově – že už ho nejedli jen zasyrova či po jednoduché tepelné úpravě. Nález pozůstatků v Šubajce potvrdil, že toto podezření bylo namístě a že pečivo bylo „vynalezeno“ dávno před kultivací obilnin. |
| Předtím nejstarší chléb objevili v tureckém Catal Hüyüku – byl starý devět tisíc let, což znamená, že pocházel už z dob prvních zemědělců. Kultura natufien vznikla před patnácti tisíci lety a mizí okolo roku 4000 př. n. l. Její nositelé tedy prodělali přechod od lovců a sběračů k prvním zemědělcům. |
Pradávné recepty na výrobu chleba
Recept lovců a sběračů (Jordánsko, před 14 400 lety)
Vyrobit mouku z divoké pšenice, divokého ječmene a ovsa
Přidat na prášek rozdrcené hlízy, oddenky či kořeny divokých rostlin rostoucích ve vodě (tuřice vodní, skřípinec, kamýšek)
Prosít, přidat vodu a vypracovat lité těsto či těsto na výrobu pečiva
Péct na horkých kamenech kolem ohně
Recept nejstarších zemědělců (Turecko, před 9000 lety)
Vyrobit mouku z domestikované pšenice a ječmene
Přidat drcené luštěniny, jako je cizrna a čočka
Smíchat s vodou
Upéct v pekařské peci
