Článek
Překvapivě odlišně ale vypadala krajina dále na severu, kam mamuti táhli na letní pastviny. Podrobnosti vypátrali botanici z brněnské Masarykovy univerzity. Analyzovali obsah žaludků a výkalů mamutů, nosorožců a bizonů nebo sobů, které se uchovaly celá tisíciletí pod ledem.
„Při výzkumu v Jakutsku, kde se občas nacházejí dobře zachovalá zmrzlá těla mamutů, nás napadlo vyhodnotit data o obsahu žaludků a složení výkalů, které se zachovaly z doby ledové,“ řekla Právu Irena Axmanová, botanička a autorka studie uveřejněné v prestižním vědeckém časopisu Ecography.
Pomohl mráz
„Bylo to pátrání po pylech a zbytcích rostlin, jimiž se zástupci této tehdejší megafauny živili. Data o nich nám umožňují vytvořit obraz dávno zaniklé krajiny,“ sdělila botanička.
Oblast od Aše až k Tatrám připomínala v době ledové svým klimatem a rostlinnou skladbou takzvanou stepotundru současného pohoří Altaj ve střední Asii, a to jen s tím rozdílem, že ve střední Evropě scházely mohutné altajské hory.
Umělá inteligence pomohla objevit nové antibiotikum
Klima bylo ve střední Evropě suché s nedostatkem vláhy, sněhové nadílky bylo proto v zimních měsících méně, což mamutům zajišťovalo stabilní přísun potravy v podobě trávy.
Důležitá data v ledu
Když pak přišlo oteplení, vlhkost v krajině vzrostla. „Krajina u nás se rychle zalesnila, trávy bylo méně. V zimě byla sněhová nadílka mnohem větší, což znesnadňovalo mamutům hledání trávy pod vyšším sněhovým příkrovem. Když se k tomu přidá větší osídlení Evropy lidmi ve srovnání se Sibiří, tak to pro mamuty muselo znamenat katastrofu,“ vysvětlila vědkyně.
Zdůraznila, že na Sibiři a na Aljašce byla situace zcela jiná. Proto tam v době, kdy už v Evropě nebylo po mamutech ani stopy, tyto předchůdci slonů přežívali ještě dlouhá tisíciletí. Nejnovější teorie tvrdí, že vymřeli teprve před 4000 lety, tedy v době, kdy už v Egyptě stály pyramidy. Poslední mamuti srstnatí byli prý zdegenerovaní zakrslíci.
Botanikům k vytvoření studie postačovalo shromáždění dat z minulých výzkumů.
„V mnoha případech šlo o ruské studie popisující vzorky ze zažívacího traktu zvířat nalezených pod ledem. Ke srovnání se současnou vegetací jsme použili téměř tři tisíce vzorků rostlinných společenstev z různých částí Sibiře, které během deseti let shromáždili členové expedic vedených profesorem Milanem Chytrým z Masarykovy univerzity,“ dodala Axmanová.