V České Kamenici se děti v úterý těší do školy - vyučuje se na tabletech

Od loňska, kdy místní ZŠ Tomáše Garyka Masaryka jako první v zemi zřídila na prvním stupni učebnu s 24 iPady, se zde vystřídal nespočet delegací z jiných škol, odborných pedagogů i novinářů. „To je takový můj motor. Tak když už jsou děti v této oblasti, která je skutečně ekonomicky slabá, tak ať mají benefit, že měly možnost se vzdělávat ve škole, která využívá vzdělávacích metod 21. století,“ říká pionýr moderních technologií a ředitel českokamenické základky Daniel Preisler.

A jak se ojedinělý projekt po roce osvědčil? Děti to nepřestává bavit. „V úterý, to máme tablety dvakrát, tak se těšíme do školy,“ říká páťák Honza Rouč. A přizvukují mu i další spolužáci.

Nejoblíbenějším předmětem se tak pro ně stala informatika, protože se tam pracuje s tablety a také ji vyučuje podle některých nejlepší učitel – ředitel Preisler – „který všemu kolem iPadů rozumí“. Zato přírodověda a vlastivěda patří mezi zavrhované předměty. Učebnice pro přístroje z těchto předmětů zatím nejsou. Učitelé si pořizují různé zábavné aplikace zprostředkující hry, soutěže a další cvičení povětšinou z anglických zdrojů.

V případě angličtiny, matematiky a informatiky tak není problém iPady zapojit do výuky, protože děti se učí čísla anglicky už ve třetí třídě. „Až budou i pro přírodovědu a vlastivědu, možná se to zlepší,“ dívá se na další vývoj optimisticky žákyně Aneta Feltová.

Pevná meziroční srovnávací data škola zatím nemá, ale změnu prý nelze přehlédnout. Ředitelova manželka Iva, která se na prvním stupni zaměřuje na angličtinu, si vzala stahování vyučovacích aplikací na starost. Podle ní je hodně evidentní posun například v matematice.

„Děti ve 3. třídě umějí počítat do tisíce, přitom to v učivu ještě není. Ale protože je aplikace motivovala tak, že je hnala dopředu, umějí to,“ uvedla Preislerová.

U aplikací lze totiž nastavit jednotlivcům různou obtížnost, a tak vlastně tablet plní individuální požadavky dětí. Úroveň obtížnosti si mohou nastavit i děti samy, takže zde funguje i jakési samostatné hodnocení.

„Děti, které ostatním nestačí, si mohou dát nižší obtížnost a stejně tak zažít úspěch. Aplikace to vždy vyhodnotí, zatleská jim nebo jinak se odvděčí a je jedno, jestli počítá do sta nebo do tisíce,“ popisuje svou zkušenost Preislerová.

Jeden z nadaných páťáků Marek Kellner, kterého „de facto baví všechny předměty“, oceňuje především zábavnou formu výuky, kterou přístroje zprostředkovávají. Díky nim se prý zlepšil v angličtině.

V hodině angličtiny se všechny děti živě zapojují, což se při klasické frontální výuce těžko může stát.

Občas někdo dostane za úkol třeba přehrát anglickou koledu, v níž si právě probírali slovíčka. Na obrazovce se objeví klávesnice, chlapec melodii přehraje, ostatní zatleskají a už se hrnou za další výzvou.

Na tabuli je strom, na něm dvě osoby obtěžované tygrem a zazní pokyn přidat ke stromu výtah, na němž se osoby zachrání.

Děti na svých aparátech pokyn vyplňují, učitelka pomáhá těm, kteří neporozuměli. Pak přibude další absurdní problém, další pokyn atd.

Přicházejí na řadu soutěže, děti po dvou u jednoho tabletu na rychlost počítají, přiřazují správná slovíčka k předloženým obrázkům, spontánně výskají a tablety anglicky chválí. Během 20 minut vystřídaly děti čtyři různé aktivity. „Živější“ děti ani neměly prostor zlobit.

Podle ředitele Preislera tkví kouzlo jak v přístrojích samotných, tak i v aplikacích. Pomineme-li, že dnešní mládeži jsou elektronická média bližší než papírové knihy, vysvětluje Preisler, iPady předčí dosavadní pokusy o prosazování nových technologií. Prolínání různých předmětů v jednom cvičení, zvukové záznamy, obrázky, videa, řada učebnic – to vše zvládnou i počítače. Ale iPadům na to stačí ani ne kilogram celkové hmotnosti.

Aplikace umožňují dětem soutěžit ve dvou i ve čtyřech, a navíc respektují individuální nastavení obtížnosti.

Jedna z nových aplikací třeba umožňuje učiteli zadat dětem úkol a povolit jim jen určité webové stránky, se kterými mohou pracovat. Učitel hned ví, jak kdo odpověděl. Do aplikací lze vkládat vlastní obsah, nyní je možné si snadno vytvořit i interaktivní knihu.

„Takové množství aplikací nemohly počítače nabídnout – jsou jich desetitisíce a přibývají každý den,“ říká Preisler. Proto se také nikdy neomrzí: děti mohou pokaždé zažít něco nového.

Nově ve škole zavádějí další vymoženost, díky níž už učitel nemusí sedět za katedrou, ale volně prochází třídou s přístrojem v ruce, připojen k interaktivní tabuli a zadává na ni úkoly či spouští aplikace.

Také děti se mohou na interaktivní tabuli připojit a například předvést, jak se s daným úkolem vypořádaly.

Další zásadní výhodou je údržba. Po skončení hodiny se otevře velký, ale mobilní kufr a děti do přihrádek zasunou přístroje, kde se dobíjejí a synchronizují. Stačí vyjmout jeden tablet, nahrát do něj nové aplikace, vrátit do kufru a ostatní je přijmou.

Kufr prostě nahrazuje práci IT specialisty, který by se o síť s 24 počítači musel starat. Cédéček ani jiných nadbytečných médií netřeba.

Hlavním přínosem však je dotyková obrazovka, díky níž je užívání tabletů pro děti velice intuitivní. Dokonce odmítají i psaní na externí klávesnici. „Na tom iPadu je to prostě lepší,“ přisvědčuje Kateřina Medřická z 5. B.

Preisler se o nové technologie zajímal vždy a za inspirací chodil do zahraničí. Jeho škola měla například interaktivní tabule už před deseti lety, přitom někteří ředitelé se o nich dovídají teprve nyní, když jsou k mání díky evropským dotacím.

Nejlepším pramenem inspirace je prý světová výstava učebních pomůcek BETT. Zde se také před lety dověděl, že budoucnost je v netboocích, a když se v roce 2009 vyskytla příležitost zapojit se do projektu, který netbooky zprostředkoval na pozorování do tří českých škol, neváhal.

Odborní pedagogové pak měli jasné výsledky – třída s netbooky a dalším technickým zázemím předbíhá ostatní. Dnes má netbook na jeho škole téměř každý žák 2. stupně.

Preisler ovšem tuší, že tablety mají ještě větší potenciál a rád by do roku 2013 vybavil jednu třídu iPady pro každého žáka, který by si nosil tablet i domů a prošel s ním od první do páté třídy.

„Vždycky nastuduji, jak to funguje na zahraničních školách, na internetu jsem našel krásný australský web a říkal jsem si, že by byla škoda, kdyby Česká republika zůstala pozadu,“ popsal impuls ředitel.

Pak už ho nic nemohlo zabrzdit, ani složitá ekonomická situace, která postihuje nejen Ústecký kraj, ale i celé školství. Všechny vymoženosti dosud pořizoval díky evropským, krajským, pilotním či filantropickým projektům, pomáhaly ale i nadační fondy. Čtyřiadvacet tabletů po deseti tisících korunách a další náležitosti ale pořídil z rezervních zdrojů školy.

Co iPady nedokážou, je základní výuka, protože jejich přínos je hlavně v procvičování. Podle Preislera je učitel motivován tím, že vidí, jak cvičení děti baví. Ale práce s tablety zároveň vyžaduje větší zátěž při přípravě.

Učitel si musí technologii osvojit, aplikace prostudovat, pochopit jejich smysl a projít si jich co nejvíce. Ne všichni kantoři si alespoň jednu hodinu týdně takto odučí. Přesto je iPadová třída maximálně vytížena.

Avšak podle Preislerové iPad v mnohém práci šetří. Dříve si připravovala plán, co bude dělat s nadanějšími jedinci, co s průměrem a co s nejslabšími. Dnes stačí jedno kliknutí, a obtížnosti jsou nastaveny.

Odmítá také, že by iPad znevýhodňoval děti z chudých rodin, kde si o luxusní elektronice ani nesní.

„Právě proto, že jsme v Ústeckém kraji a skutečně tady máme spoustu dětí ze sociálně slabých rodin, hodně romských dětí, tak pro ně je to velký přínos a ony si toho váží. Berou to jako drahocennou věc, jako výsadu,“ říká učitelka.

Na iPadu se podle ní naučí pracovat každé dítě. Během jedné hodiny děti vše pochopí, ve druhé už využívají aplikace.