V Brně přišli na to, jak léčit chronickou parodontózu

Projevem onemocnění je krvácení dásní a jejich trvalý ústup. Odhalí se při něm část zubu, kterou předtím překrývala dáseň. Nový postup umí docílit, aby se zhojená dáseň vrátila zpět o milimetr. Pro mnohé to znamená záchranu zubu.

„Někdy i na milimetru tkáně záleží a naše léčba jej umí zajistit. Přestože už víme, že umíme v dásni vyvolat hojivé procesy, potrvá ještě dva až tři roky, než by se nové poznatky mohly začít využívat v praxi,“ řekl Právu jeden z tvůrců výzkumu, Filip Hromčík ze stomatologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny. Působí i na Masarykově univerzitě.

Parodontitida je všem dobře známa. Trápí až 90 procent dospělých. Toto zánětlivé onemocnění tkání, které drží na svém místě zuby v horní části chrupu, má v polovině případů závažnější průběh, u deseti procent pacientů je nutný chirurgický zákrok.

Chronický zánět způsobuje zubní plak, celkově špatný způsob čistění zubů, ale i dědičnost. U kuřáků se objevuje sedmkrát častěji.

Zánět v kombinaci s ústupem dásně způsobí krvácení ze zubu, jeho uvolnění, viklání a vypadnutí.

Dosavadní postup je ten, že zubaři nebo zubní hygienistky postižený chrup vyčistí, zbaví jej plaku a snaží se, aby pacient čištění zdokonalil. Po čase ustoupí zánět, dáseň se zklidní, ale ustoupí. Zpět se nevrací, což je zásadní problém.

Řešení spočívá ve využití granulační tkáně a poznatku, že kyselina acetylsalicylová a omega-3 mastné kyseliny umí podpořit hojivé procesy, a to i u parodontitidy.

Granulační tkáň vzniká přirozeně při hojení jakékoli rány. Tkáň ji přerůstá. Následně ji organismus nahradí novou klasickou tkání. Při čistění chrupu je ale granulační tkáň odstraňována.

Granulační tkáň je nutné si představit jako hmotu, kterou lze setřít. Není pevnou součástí tkáně. Nový postup je založený na tom, že je z místa granulační tkáň setřena a obohacena. Na hrotu chirurgického nástroje – kyrety – je na několik minut vložena do roztoku kyseliny acetylsalicylové a omega-3 mastných kyselin. Tkáň je pak vložena do místa zánětu.

Podpoří pak hojení. U testovaných pacientů se po půl roce po zákroku podařilo získat jeden milimetr zdravé tkáně. Na jedné straně může být ústup dásně pět až deset milimetrů velký, na druhé straně může být onen milimetr zdravé tkáně rozhodující pro záchranu zubu.

Výzkumníci pod dohledem přednostky stomatologické kliniky fakultní nemocnice Lydie Izakovičové Hollé nejprve nový postup úspěšně otestovali na králících a pak na 19 vybraných pacientech. U každého udělali na jedné části chrupu klasický a na druhé nový zákrok. Výsledky jsou prokazatelné.

Dobrou zprávou je, že experimentální zákrok funguje lépe u hlubokých ran, tedy při velmi pokročilé nemoci. Je tedy nadějí, že zuby, na které dosud lékaři musí brát kleště, půjde v budoucnu ještě zachránit.