Článek
Nyní Larsen C se zbytkem ledového příkrovu spojuje už jen dvacet kilometrů široký kus ledu. V prosinci mnoho desítek kilometrů dlouhá prasklina začala rychle růst, takže se dá očekávat brzké odlomení, uvedli glaceologové z univerzity ve Swansea, zapojení do projektu sledování ledovců Midas.
„Jestliže se neodlomí v příštích pár měsících, budu překvapen,“ řekl vedoucí projektu profesor Adrian Luckman. Domnívá se, že odlomení je nevyhnutelné. Loni výzkumníci zjistili, že prasklina, kterou detekovali už před rokem 2010, začala rychle růst. Během několika posledních loňských týdnů se prodloužila o 18 km.
Trhlina v šelfovém ledovci Larsen C na snímku z loňského prosince
Larsen C o tloušťce asi 350 metrů je nejsevernější velký šelfový ledovec v Antarktidě. Glaceologové ho sledují dlouhodobě. V roce 1995 sledovali odlomení ledovce Larsen A a v roce 2002 náhlé odlomení Larsenu B.
Obecně se odlamování ledovců připisuje na vrub oteplování, ale glaceologové tvrdí, že jde o komplexnější problém. Už při oddělení Larsenu B se ukázalo, že na odlomení šelfového ledovce se podílí několik faktorů a není řízeno jen podnebím, ale mají na něj vliv i další atmosférické a oceánské faktory.
Mimo jiné k tomu přispělo oteplování mořských proudů v Jižním moři, takže extrémně teplé antarktické léto 2002 představovalo jen poslední kapku.
Oddělení ledovce Larsen B na snímcích z února a března 2002
Přesto se obávají, že jeho oddělení může přispět k dalšímu telení ledovců, jako se tomu stalo v roce 2002 po náhlém odlomení Larsenu B. „Jsme přesvědčeni, i když jiní ne, že zbylý ledový šelf bude méně stabilní než současný,“ podotkl Luckman.
„Očekávali bychom, že v následujících měsících až letech dojde k dalšímu telení a možná i ke kolapsu - ale je to těžká věc na předpovídání, naše modely však říkají, že bude méně stabilní.“ Podle něj je možné, že ke kolapsu celého šelfového ledovce dojde během let či dekád.
Samotné odlomení hladinu oceánů nezvýší, protože jde o šelfový ledovec na vodě. Zvýší ji až jeho kompletní roztání.