Článek
Záběry byly pořízeny během letu IceBridge. Jde o letecký průzkum polárního ledu naší planety. Cílem je poskytnout pohled na led, který tvoří Arktidu a Antarktidu, a srovnávat, jak se v průběhu času mění jeho rozloha. Lety se podle agentury Reuters konají od března do května zejména nad Grónskem a od října do listopadu právě nad nejjižnějším světadílem.
Letoun Lockheed C-130 Hercules, který NASA rovněž využívá pro své monitorování zemského ledu.
„Ostré úhly a plochý povrch u nově objeveného kusu ledu jsou klíčovými indikátory, které pocházejí z poměrně nedávné události telení většího ledovce,“ uvedla vesmírná agentura na svém Twitteru.
Kilometr a půl dlouhý „nehet“
V rozhovoru pro server LiveScience glacioložka Kelly Bruntová z NASA odhadla délku aktuálního zajímavého ledovce na něco přes kilometr a půl, následně stručně vysvětlila, jak ledovce vznikají.
From yesterday's #IceBridge flight: A tabular iceberg can be seen on the right, floating among sea ice just off of the Larsen C ice shelf. The iceberg's sharp angles and flat surface indicate that it probably recently calved from the ice shelf. pic.twitter.com/XhgTrf642Z
— NASA ICE (@NASA_ICE) 17. října 2018
Pozoruhodná dlouhá ledová deska zachycená při vědeckém projektu.
„Známe dva základní typy ledovců: jednak takové, které si můžeme představit v souvislosti s potopením Titaniku. Tyčí se více do výšky, mají nepravidelný hranolovitý až jehlanovitý tvar, značnou část mají i pod hladinou. A pak máme cosi, čemu můžeme říkat deskovitý led, což je právě toto, o čem se bavíme. Vzniká z větší masy podobně, jako se odlomí třeba nehet, když roste příliš dlouho. Proto ty ostré hrany,“ popsala.
Nejde však o jediný na pohled zajímavý ledový kus, který mise zachytila v uplynulých dnech. Za pozornost stojí i jeden trojúhelníkový, plující mezi menšími krami ve Weddellově moři.
From yesterday's #IceBridge flight:Triangular iceberg surrounded by many different types of sea ice, off the Larsen ice shelf in the Weddell Sea. In the open water, grease ice is forming. pic.twitter.com/L4WB36bV5H
— NASA ICE (@NASA_ICE) 19. října 2018
„Rodič“ oné výše zmiňované placaté a hranaté kry, Larsen C (původně jeden z největších zaznamenaných ledovců), je vědci bedlivě sledován už dlouho, upozornil magazín Newsweek. Minulý rok se totiž od něj – a tedy i od Antarktidy – odlomila 6000 tisíc kilometrů čtverečních rozlehlá část větší než Moravskoslezský kraj. [celá zpráva]
Vyvolalo to obavy, že brzy zanikne podobně jako dříve Larsen A i B. Vědci toto loňské oddělení očekávali, neustále se prodlužující prasklinu v pobřežní části zalednění označovaného jako Larsen C intenzivně zkoumali předchozích deset let.
Spojení dvou misí
Samotný projekt IceBridge není jediný takto ledovcově zaměřený. V polovině září byl vypuštěn satelit ICESat-2, jehož úkolem je měřit vrstvy ledu na Zemi. Navazuje na působení družice ICESat-1, která přestala fungovat roku 2009, ve srovnání s ní má sbírat 250krát více údajů.
Působivý snímek jižního Grónska během mise IceBridge letos v dubnu
A právě operace IceBridge a ICESat2 spojily v říjnu síly k průzkumu Antarktidy. Během pěti týdnů letů má IceBridge víceméně kopírovat oběžné dráhy ICESat-2, aby šlo srovnat výsledky jejich měření.
From yesterday's #IceBridge flight: Sea ice floes and open water in the Bellingshausen Sea at the edge of the Veneable Ice Shelf. pic.twitter.com/DU9R2jNimP
— NASA ICE (@NASA_ICE) 23. října 2018
Jedna ze zatím posledních zveřejněných fotografií mise IceBridge.
Díky družici se obecně mají prohloubit znalosti o ledu pokrývajícím Grónsko a Antarktidu a o tom, jak přispívá jeho tání ke stoupání hladiny oceánů. Bude měřit i vrcholky stromů, sněhovou pokrývku a výšku hladiny řek. Pomoci by to mohlo při určování množství CO2 v lesích či plánování opatření proti povodním, suchu a požárům. [celá zpráva]
