Článek
Muž řídil školu v letech 2006 až 2013. Dva měsíce před koncem ředitelského působení uzavřel se školou pracovní smlouvu, na jejímž základě měl přejít do učitelské pozice. Podepsal ji sám se sebou – jako zaměstnanec a současně představitel školy.
O prázdninách v roce 2013, po pár dnech působnosti nové smlouvy, dostal výpověď pro údajné nepřípustné užívání fyzických trestů koncem školního roku.
Neplatná výpověď i pracovní smlouva?
Okresní soud v Příbrami později vyhověl mužově žalobě a výpověď zrušil s vysvětlením, že se tvrzení o fyzických trestech neprokázalo. Krajský soud v Praze ovšem posléze dospěl k závěru, že pracovní smlouva je od počátku neplatná, protože není přípustné, aby ji ředitel uzavřel sám se sebou. Problém podle ústavních soudců spočívá v tom, že krajský soud s touto úvahou obeznámil účastníky řízení až při odůvodnění rozsudku.
Muž se tak ocitl v „procesní pasti”. Výpověď sice soud uznal za neplatnou, ovšem stejně nahlížel i na pracovní smlouvu. U krajského soudu navíc muž nedostal prostor k obraně.
„Měl mít možnost reagovat tvrzeními a důkazními návrhy na tuto novou situaci,” uvedl ústavní soudce Jaromír Jirsa.
Učitelský poměr automaticky
Krajský soud tedy chyboval tím, že postupoval překvapivě a nepředvídatelně. Zároveň se ale dopustil také excesu v právním posouzení.
Opominul přechodné ustanovení zákona, podle kterého vznikal ředitelům po vypršení funkčního učitelský pracovní poměr automaticky, a nebylo tedy vůbec nutné uzavírat a podepisovat novou smlouvu.
Užíval tělesné tresty?
Nyní se spor vrátí ke krajskému soudu, který by se měl věnovat samotné podstatě věci – tedy tomu, zda muž ještě jako ředitel užíval tělesné tresty, a zda tedy existovaly důvody k výpovědi z pracovního poměru. Ústavní soud se tím nezabýval.
„Je čistě na obecných soudech řešit tuto skutkovou stránku věci,” zdůraznil Jirsa. Pisatel stížnosti ani jeho právní zástupce se úterního vyhlášení nálezu nezúčastnili.
