Unikátní český patent: Neviditelný kód ochrání obrazy i písemnosti před zloději

Značka má podobu kolečka či nepravidelné kaňky. Běžným pohledem je ale nerozeznatelná a neodhalí ji ani UV paprsek. Na starém tisku, obraze či díle ji najde jen speciální technika - infračervený laser.

Následně je k jejímu přečtení zapotřebí rentgenový fluorescenční spektrometr. Značka totiž nese vždy číselný kód, ten však na ní není napsán, nýbrž v ní obsažen - jde o unikátní chemický kód. V praxi to vypadá tak, že spektrometr zjistí poměr oxidů kovů ve značce, konkrétně lanthanoidů. Právě tento poměr vytváří zmíněný číselný kód.

„Můžeme poskládat směs, která má až pět členů. U každého z těchto členů umíme nastavit pět hodnot - nula, čtvrt, půl, třičtvrtě, celá. Jsme tak schopni vytvořit pět na pátou kombinací, tedy celkem 3125,“ řekl Novinkám vedoucí výzkumu a děkan Fakulty chemické VUT Michal Veselý.

Postup je otestovaný, patentovaný a projevily o něj zájem i soukromé firmy a státní instituce. Nápad chemiků by mohl nahradit dosud používaná kovová či samobarvící razítka, která jsou na archiváliích vidět. Nově vyvinutá značka má kromě neviditelnosti mnoho výhod: odolá času, teplu, světlu, mechanickému setření i restaurátorskému zásahu.

Finanční hodnota některých písemností či uměleckých děl může jít do stamiliónů korun, kulturní může být nevyčíslitelná.

„Hlavně v devadesátých letech se mnoho institucí potýkalo s krádežemi. Mezi nejznámější případy patří odcizení starých map z Lobkowiczké sbírky v Nelahozevsi. Ale ani naše archivy a knihovny nebyly ušetřeny, zmizely dopisy a rukopisy Alexandra Dumase st. či notový zápis Beethovenovy Měsíční sonáty,“ uvedl Veselý. Později se díla objevila v aukcích.

Nebylo vždy jednoduché určit jejich majitele. Tradiční archivní značky lze totiž rozpustit či vymazat. Na dokumentu pak nezůstane nic, co by umožňovalo doložit jeho vlastnictví. To s nově vyvinutou značkou budou mít padělatelé problém. Díky ní je možné téměř bleskově určit skutečného majitele díla třeba v případě, kdy se o jeho pravost či původ vedou spory.

Na vývoji neviditelné identifikační značky spolupracoval tým brněnských chemiků s Centrem organické chemie, Národním archivem, Ústavem chemických procesů AV ČR, Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Ústavem chemické technologie restaurování památek.

Aby systém využívání neviditelných značek fungoval, bude nutné najít státní instituci typu Národní knihovny či Národního archivu, která bude kódy přidělovat a evidovat.