Ukrývá se pod povrchem Merkuru život? Podmínky pro něj mohla vytvořit vrstva soli

„Tento směr bádání nás vede k úvahám o možnosti, že na Merkuru existují podpovrchové oblasti, které by mohly být pohostinnější než jeho drsný povrch,“ uvádí hlavní autor studie Alexis Rodriguez z Marshallova střediska vesmírných letů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) pro server Daily Mail.

Studii publikoval v listopadu vědecký časopis Planetary Science Journal.

Vědcům se podařilo získat data svědčící o tom, že mezi krátery na Merkuru se kdysi nacházely solné ledovce zachycující další sloučeniny jako vodu, dusík či oxid uhličitý. Tyto látky se nejspíše dostaly na povrch planety poté, co ji zasáhla jiná vesmírná tělesa a prorazila silnou vrstvu čediče.

Ačkoli se látky vlivem vysoké teploty, která na povrchu Merkuru přes den dosahuje asi 430 stupňů Celsia, postupně vypařily, vědci dokázali rozpoznat místa, kde se solné ledovce dříve nacházely.

„Naše modely silně potvrzují, že tyto ledovce nejspíše vytvořilo proudění soli a že po jejich usazení se v nich zachovaly těkavé látky po dobu více než jedné miliardy let,“ upozorňuje spoluautor studie Bryan Travis pro The Independent.

To by znamenalo, že pod povrchem Merkuru se nachází rozsáhlá vrstva soli, skrytá před slunečním žárem a obsahující sloučeniny potřebné ke vzniku a uchování života. Až doposud se přitom vědci domnívali, že velké výkyvy teplot, absence atmosféry či blízkost Slunci činí planetu zcela neobyvatelnou.

Odborníci podílející se na výzkumu vycházeli i z případů, kdy specifické sloučeniny soli umožňují přežít organismům v těch nejdrsnějších podmínkách na Zemi, jako je například vyprahlá poušť Atacama v jihoamerickém Chile.

Jak připomíná Forbes, výzkum je převratný zejména s ohledem na snahy astronomů objevit ve vesmíru další obyvatelná místa. Pokud dojde k nalezení nové planety, vědci často zjišťují, zda obíhá ve správné vzdálenosti od Slunce, což by umožnilo výskyt vody v kapalném skupenství.

Studium solných ledovců na Merkuru funguje na stejném principu, ale zaměřuje se spíše na správnou hloubku pod povrchem planety než na správnou vzdálenost od hvězdy.

„Tento převratný objev solných ledovců na Merkuru rozšiřuje naše znalosti o parametrech prostředí, které by mohly udržet život, a přidává důležitý rozměr do našeho zkoumání astrobiologie, který se týká potenciální obyvatelnosti exoplanet (planet mimo Sluneční soustavu) podobných Merkuru,“ uzavírá Rodriguez.