Článek
Český jazyk a literatura je klíčový vzdělávací předmět. Patří mezi ty s nejvyšší hodinovou dotací. Mateřština nás reprezentuje a mateřský jazyk slouží jako nástroj při výuce jiných předmětů i jako nástroj myšlení. Přesto mnohé současné učebnice češtiny vykazují zásadní nedostatky, kritizují odborníci.
Podle nich učitel musí místy vynakládat maximální úsilí, aby „s pomocí“ takové učebnice dovedl kvalitu hodiny vůbec udržet.
„Začínající nebo méně tvořiví učitelé, žáci a rodiče se potom prakticky nemají čeho přidržet,“ řekl Právu didaktik Ondřej Hník, zástupce vedoucího katedry České literatury Pedagogické fakulty UK.
Současné a často používané učebnice podle něj trpí především množstvím gramatických chyb ve vlastním textu i v přejatých úryvcích. „A to i v těch jevech, které sama učebnice vykládá: především v interpunkci, objevuje se chybné užití zájmena svůj/váš, jaký/který, ale chyby jsou i ve shodě přísudku s podmětem,“ zdůrazňuje Hník.
Zadání jsou nepřesná
Častý je prý i výskyt věcných chyb. Jako například: Bílkoviny luštěnin jsou bohužel biologicky méně hodnotné, proto je nahrazujeme masem, vejci nebo mlékem. „Velkým problémem je rovněž absence tvořivých úkolů: uzavřené otázky předpokládající uzavřené odpovědi, velmi časté jsou mechanické, jednotvárné a samoúčelné úkoly,“ popisuje Hník s tím, že závažné jsou i formulační nedostatky.
Zadání jsou podle něj příliš složitá nebo nepřesná, málo motivující nebo přímo demotivující.
Autoři opisují starší cvičení
„Často za špatnou formulací stojí didaktická neznalost. Například Rozdělte text na odstavce místo logického Rozdělte text na odstavce a dělení zdůvodněte nebo Věty vložené do jiných vět musíme oddělit čárkou místo Věty vložené do jiných vět musíme oddělit čárkou z obou stran,“ konstatuje Hník.
Autoři učebnic, grafici, odpovědní redaktoři a koneckonců i korektoři a recenzenti jednotlivých vydavatelství by si podle něj měli sáhnout hluboko do svědomí, neboť tvoří závažný vzdělávací dokument a gramatický i stylistický vzor.
„Navzdory tomu bývají v autorském týmu autoři, kteří mají s dětmi minimální zkušenosti, a leckteří dokonce nikdy neučili. Na některých učebnicích nespolupracuje žádný didaktik.“ tvrdí Hník.
Dodává, že některá pochybení v učebnicích jsou skutečně zásadní a neuvěřitelná.
„Třeba se setkávám s tím, že autoři učebnic opisují celá cvičení ze starších učebnic a příruček nebo zařazují do učebnice procvičování učiva, které v ní ještě nebylo probráno.“
Nejslabší je sloh
Paradoxní je, slovy Hníka, že v současné době, kdy má být v hodinách českého jazyka a literatury položen důraz na jazykovou komunikaci (komunikativní pojetí předmětu), bývá nejslabší částí učebnic slohová část, tedy „sloh“ nebo „komunikace a sloh“.
Co je však na věci nejvíce zarážející? „I učebnice s řadou hrubých gramatických chyb, formulačních nedostatků, odborných nepřesností a totálních didaktických selhání zároveň získávají schvalovací doložku ministerstva školství,“ uzavírá Ondřej Hník.