Článek
Mezinárodní ozónová komise a Světová meteorologická organizace v březnu letošního roku vydaly prohlášení, ve kterém odborníci upozorňovali na mimořádně rozsáhlý úbytek stratosférického ozónu nad Arktidou. Šlo o pokles v množství až 40 procent a jeho příčinou byly neobvykle nízké teploty, které působením cirkulačních podmínek zasáhly i vrstvu arktické stratosféry, čímž došlo k rychlejšímu rozkladu ozónu v ní. Vědci upozornili i na to, že se jedná o nejrozsáhlejší zeslabení ozónové vrstvy nad severní polokoulí od 60. let.
Ztenčení ozónové vrstvy bylo zaznamenáno i nad střední Evropou, kde hodnoty klesly o dvacet procent. Většina médií v této souvislosti začala varovat před zvýšenými hodnotami intenzity UV záření, které s úbytkem ozónu souvisejí, dermatologové zároveň s tím vyslovili obavy z nárůstu kožní rakoviny.
Důležitá tříatomová molekula
Ozón je přirozenou součástí zemské atmosféry. Vzniká ve vysokých atmosférických vrstvách stratosféry, tedy mezi 10. až 50. kilometrem nad zemí. Nad polární oblastí je ho nejvíce ve výšce 18 kilometrů nad zemí, v tropech v místě 24 kilometrů nad zemským povrchem. V menším množství vzniká i v přízemní vrstvě troposféry.
„Ozón je nestabilní tříatomová molekula kyslíku označená O3. Jeho důležitou vlastností je absorpce UV záření, především v oblasti krátkého záření UV-C, které je v rozmezí 100–280 nm, a UV-B, jenž je v rozmezí 280–320 nm. Za normálních podmínek je proces vzniku a rozkladu ozónu v rovnováze. Pokud dojde ke snížení množství ozónu, dochází k nárůstu intenzity UV-záření,“ vysvětluje RNDr. Michal Janouch ze Solární a ozónové observatoře Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové.
Co bude dál?
Měření množství ozónu ukazuje, že v globálním měřítku nedochází k dalšímu zeslabování ozónové vrstvy. Podle všeho je úspěch možno připsat Montrealskému protokolu, který byl přijat v roce 1987 a celkově se pod něj podepsalo více než 180 států světa. Cílem protokolu je omezení a následné vyloučení výroby a spotřeby chemických látek, které poškozují ozónovou vrstvu. Mezi tyto látky patří například freony a další hnací plyny.
„Pokud budeme i nadále dodržovat Montrealský protokol, je šance na to, že dojde k přirozené obnově ozónové vrstvy do stavu, jaký byl před rokem 1980. Přesto to bude trvat několik desetiletí.Řada odborníků o tom ale vážně pochybuje. Příčinou jejich pochybností je skutečnost, že i v případě důsledného naplnění ochranných opatření vycházejících z Montrealského protokolu budou v následujících desetiletích při nesplnění cílů Kjótského protokolu zjevně pokračovat emise skleníkových plynů, které mají na množství celkového ozónu také vliv,“ dodává klimatolog Michal Janouch.