Mimořádný nález. Vědci objevili na Karlovarsku čelist neznámé pravěké šelmy

Šelma z Valče, jak prokázalo důkladné zkoumání odborníků, ukazuje na nejstarší migraci tzv. kočkotvárných šelem do Evropy.

„Dokládá výskyt drobných forem šelem s tendencí k všežravosti, o jejichž přítomnosti jsme doposud v Evropě nevěděli,“ vyhodnotil nálezce Boris Ekrt s tím, že na výzkumu s těmito závěry se podílelo nejen Národní muzeum (NM), ale i Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (UK) v Praze, Česká geologická služba a francouzská univerzita v Poitiers.

„Bylo prokázáno, že čelist náleží velmi ranému zástupci kočkotvárných šelem,“ pokračoval vědecký pracovník Národního muzea. „Do této skupiny náleží např. dnes žijící kočkovité šelmy, cibetky, promyky či hyeny,“ dodal Ekrt.

Nález části dolní čelisti z lokality u Valče představuje doposud neznámý rod a druh. „Byl popsán jako Fejfarictis valecensis, na počest významného českého paleontologa profesora Oldřicha Fejfara, a podle místa nálezu,“ prozradil nálezce čelisti.

„Šelma z Valče představuje spolu s francouzským rodem Anictis první zástupce kočkotvárných šelem v Evropě. Ty se zde objevily po výrazném globálním ochlazení před asi 34 miliony let, v jehož důsledku došlo k poklesu hladin oceánu, což usnadnilo migraci mezi Asií a Evropou,“ dodal Ekrt.

Podle dalšího spoluautora studie Jana Wagnera z NM se Fejfarictis valecensis od rodu Anictis liší značně primitivním chrupem, který ještě není uzpůsobený výhradně k lovu a konzumaci masité potravy.

„Nejpodobnější mu tak jsou některé nálezy ze stejného či mírně staršího období pocházející až z Mongolska,“ podotkl Wagner, podle kterého na základě dochované čelisti nelze s jistotou říci, ke které z dnes žijících skupin šelem nález z Valče evolučně patří.

„Prozrazuje nám však něco o jeho způsobu života. Charakterem zubů a čelisti se Fejfarictis nejvíce podobá dnes žijícím promykám a cibetkám a právě ony nám mohou posloužit jako předobraz této starobylé šelmy,“ konstatoval Wagner.

„Jednalo se o menší zvíře, které se živilo aktivním lovem drobných obratlovců, ale zcela jistě neopovrhlo ani různými bezobratlými, či dokonce bobulemi,“ poznamenal.

Vše začalo na jaře roku 2017, kdy studentka přírodovědecké fakulty UK Lucie Kunstmüllerová pracovala na bakalářské práci zaměřené na rekonstrukci prostředí na základě studia usazenin a těch nemnoha kostí z muzea sesbíraných dříve v širším okolí Valče.

„Já, protože jsem tam hodně jezdil bádat, a tudíž jsem to tam dobře znal, tak jsem ji seznamoval s lokalitami a zajímavými výchozy, které může použít ke studiu,“ vzpomínal Ekrt. „Když přišlo na to, že bylo potřeba datovat vrstvy pod valečským vápencem, tak jsme se vydali na místo, kde byly ty vrstvy odkryté. Zde jsme hledali a vydloubávali lupínky tmavých slíd, s jejichž pomocí se datování dělá,“ popisoval přírodovědec.

„Při tom jsem spatřil něco, o čem jsem si nejdřív myslel, že to je nějaká vycáklá vosková hmota, a vysmál jsem se tomu, že to náhodně vypadá jako ozubená čelist. Když jsem na ni sáhnul a podíval jsem se blíž, tak jsem zjistil, že to je skutečná čelist. Byl jsem z toho trochu v šoku, protože v těchto vrstvách jsme žádné zkameněliny neočekávali,“ popsal unikátní nález Ekrt, který pak asi tři hodiny pouze s pomocí geologického kladívka dostával čelist s částí horniny ven z masivu.

„A uhnal si zánět šlach,“ dodal s úsměvem při té vzpomínce.

Od začátku bylo jasné, že se jedná o část čelisti šelmy, ale aby mohla být dokonale prozkoumána a určena, bylo ji třeba v NM velmi jemnou preparací vyjmout z horniny. Povedlo se to před dvěma roky.

„Prakticky ručně jen jehlou jsem to pod mikroskopem dělal několik dnů v kuse. Zuby se podařilo odkrýt z horní i druhé boční strany a teprve potom bylo možné seriózní studium,“ konstatoval Ekrt s tím, že se čeští přírodovědci spojili s francouzským odborníkem, profesorem Louisem de Bonisem. „Zuby těchto nejstarších šelem si jsou vzájemně tak podobné, že o jejich správném vyhodnocení a určení rozhodují detaily,“ dodal.

Až studium v minulém roce ukázalo, že valečská čelist patří do skupiny kočkotvárných šelem. „Ve starších třetihorách totiž ještě nelze mluvit o čeledích, jak je dnes známe. Tedy pozor, nelze o čelisti mluvit ani zjednodušeně, že by to byla kočka nebo kočkovitá šelma. Je to šelma nejistého systematického zařazení, která má znaky všech těch kočkotvárných skupin zmíněných výše,“ vysvětloval nálezce.

Dále se ukázalo, že tato čelist nemá obdobu mezi nálezy jinde ze světa a že se jedná nejen o nový druh, ale dokonce i rod.

Světově významný paleontolog Oldřich Fejfar celý život zkoumal savce třetihor a čtvrtohor nejen u nás, ale také i jinde ve světě. Oba nálezci se těšili, jak jej představením nálezu a jeho pojmenováním překvapí a potěší.

„O oblast Valče se velice zajímal a toužil tam najít nějaký významný nález. Byl učitelem mým a ještě spoluautora práce Jana Wagnera a chystali jsme mu tak překvapení. V říjnu však pan profesor zemřel a této pocty se nedočkal. A dokonce jsme mu to bohužel dopředu ani nestačili říct,“ uzavřel se vzpomínkou na svého učitele Ekrt.