U pohovoru nemusíme odpovídat na vše

Personalisté totiž, ať už nevědomky, či záměrně, požadují informace, na které podle platných zákonů nemají nárok. Třetina (32 %) Čechů ale podle šetření personální agentury Grafton Recruitment neví, na které dotazy může odpověď odmítnout.

„Z praxe víme, že některé informace mohou kandidáty při hledání práce znevýhodnit. Proto by uchazeči měli o sobě poskytovat jen takové informace, které jsou relevantní pro výkon daného zaměstnání,“ říká Jitka Součková, marketingová manažerka Grafton Recruitment. Jaké tedy jsou nejčastější nepovolené a podpásové otázky při pracovním pohovoru?

Požadavek na sdělení věku uchazeče je diskriminační a může snížit šanci na přijetí především u lidí v předdůchodovém věku, protože je o ně na pracovním trhu menší zájem. Přibližný věk si personalisté mohou odvodit z jiných údajů, například z doby ukončení školy či počtu a délky předchozích pracovních poměrů. Pro srovnání – například v USA platí zákon proti věkové diskriminaci (Age Dicrimination in Employment Act), který slouží k ochraně lidí starších 40 let, aby nebyli při jednání se zaměstnavatelem kvůli svému věku diskriminováni.

Personalisté nemohou obecně odmítnout uchazeče jen proto, že byl v minulosti soudně trestán. Je sice pravda, že v některých případech je potřeba odpověď na tento dotaz získat, aby například v autosalonu nenechal zaměstnavatel pracovat někoho, kdo byl ve výkonu trestu za krádeže aut. Informace tohoto typu ale mohou personalisté získat nahlédnutím do výpisu z rejstříku trestů. Předložení výpisu sice může kandidát odmítnout, pokud je to ale podmínkou výběrového řízení, je to důvod k vyškrtnutí ze seznamu uchazečů.

Naopak kandidáta nelze z výběrového řízení vyřadit v případě, že čin, za který byl odsouzen, nekoresponduje s výkonem práce. Například kandidát se záznamem v rejstříku trestů za nedbalostní trestní čin spáchaný při řízení automobilu nemůže být vyloučen z výběru, pokud se hlásí na pozici pokladní v obchodním domě, pokud by se však ucházel o pozici řidiče, pak ano.

Běžně se na toto téma při pohovorech nemluví, personalisté se ale mohou zeptat, kdy uchazeč naposledy čerpal nemocenskou či zda případně nemá před sebou plánovanou operaci.

Tuto otázku personalisté často ani nemusejí klást, protože řada lidí to sama dobrovolně uvede do životopisu. Stejně jako by se personalisté neměli ptát na rodinný stav, neměli by se zajímat ani o počet dětí.

„Bohužel obvykle platí, že rozvedená matka se třemi dětmi bude mít menší šanci uspět u pohovoru než svobodná a bezdětná žena. U té však zase může přijít na přetřes otázka, zda plánuje mateřství či zda není těhotná,“ říká Jitka Součková s tím, že právě tohle je nejčastější ilegální otázka, se kterou se lze setkat.

Obecně platí, že čím méně toho o uchazeči v tomto směru zaměstnavatel dopředu ví, tím lépe. Je třeba mít na paměti i to, že zjišťování uvedených skutečností se často může skrývat za příjemnou nezávaznou konverzací. K nelegálním otázkám v tomto směru patří i dotaz na sexuální orientaci.

Otázka náboženského vyznání není v českých poměrech důležitá a personalisté se na to při pohovoru obvykle neptají. V USA je takový dotaz zakázaný, ale personalisté se mohou pokusit zákaz obejít tak, že předloží kandidátům pracovní rozvrh a ptají se jich, zda jsou schopni podle něj pracovat, případně zjišťují, které dny uchazeč pracovat nemůže.

Pokud je někdo závislý na tvrdých drogách, lze to na něm většinou poznat. A tzv. měkké drogy, včetně tabáku, sice nemusejí výkon člověka na pracovišti přímo ovlivňovat, ale protože je většina pracovišť dnes nekuřáckých, může silný kuřák uspokojováním svých potřeb mimo firemní prostory vyčerpat nemalou část pracovní doby. Alkohol na pracovišti je zakázán obecně.

Diskriminační může být i otázka vzhledu. „Jednou jsme se setkali dokonce s žádostí, abychom klientovi doporučovali pouze kandidátky s konfekční velikostí 38 a menší,“ přibližuje Jitka Součková s tím, že jde o nepřípustný požadavek.

Fotografii uchazeče sice personalisté běžně požadují, neměla by však být považována za hlavní kritérium výběru. Spíš by měla pomoci odhadnout, zda jsou kandidáti vstřícní a sympatičtí, nebo naopak nepřístupní a konfliktní. V tomto ohledu však dělají přešlapy spíš kandidáti než personalisti a často volí zcela nevhodné fotografie.

„Pokud kandidát hledá práci, kde je vyžadován profesionální vzhled, měl by tomu přizpůsobit i volbu fotografie, kterou připojí ke svému profesnímu životopisu. Například hlásí-li se na pozici bankovního úředníka, neměl by volit foto s viditelným tetováním, čírem či jiným extravagantním účesem anebo s množstvím viditelných piercingů,“ uzavírá Jitka Součková.