Článek
Žádný podobně rozsáhlý výzkum dosud nikdy neproběhl. Vědci ze švédské Uppsaly zkoumali zdravotní záznamy 3 000 potomků Finů, kteří byli během konfliktu se Sovětským svazem v letech 1941-1945 evakuováni do Švédska.
Evakuované děti, z nichž mnohé ještě ani nedosáhly školního věku, byly umístěny do pěstounských rodin ve Švédsku a nuceny naučit se švédsky. V dospělosti se pak část z nich do Švédska zase vrátila a založila tu rodiny. Děti, které se později narodily takto evakuovaným dívkám, byly ve vyšší míře hospitalizovány kvůli bipolární poruše, depresím a dalším psychickým poruchám. To samé se ale nedá říct o potomcích evakuovaných chlapců.
Autoři studie připouštějí, že je možné, že evakuované dívky byly v dospělosti z různých důvodů horšími matkami, ale pravděpodobnější jim připadá teorie epigenetických změn – neboli změn ve způsobech, jakými se projevují geny – které se pak přenesly na další generaci.
Anomálie měli i přeživší po holokaustu
Už dříve vědci provedli menší studii na lidech, kteří přežili holokaust. Zjistili, že mají v krvi vyšší hladinu methylových skupin, které jsou spojeny s genem, jenž ovlivňuje produkci stresového hormonu kortizolu. Nový výzkum publikovaný v časopisu JAMA Psychiatry ukazuje široké propojení mezi traumatem v dětství u žen a duševním zdravím další generace.
„Evakuace dětí do Švédska je přitom měla chránit před újmou, kterou jim mohla přivodit válka proti Sovětskému svazu,“ řekl pro webovou stránku britského deníku Daily Telegraph spoluautor studie, Torsten Santavirta z Univerzity v Uppsale. „Naše pozorování dlouhodobých psychiatrických rizik je znepokojující. Je evidentní, že je třeba zvážit různé aspekty situace a všechna pro a proti, když se přijímají podobná opatření, která by měla chránit děti.“