Tisíce dětí jsou zbytečně bez tělocviku

„Je hodně osvobozených dětí s nadváhou a obezitou, kterým to nejde, tak aby jim to nekazilo vysvědčení,“ řekl Právu Martin Matoulek, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství.

Zdůraznil, že „pohyb dětí je zcela zásadní, aby získaly návyk, který se jim bude později vracet v jiné podobě“.

S problémem se setkávají častěji střední školy. „Úplných uvolnění je zhruba dvojnásobek oproti těm částečným,“ doplnil učitel a vedoucí Oddělení pedagogiky na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Kamil Kotlík.

Na jednu střední školu připadalo před sedmi lety 18 úplně osvobozených dětí z tělocviku, loni počty klesly na 11. Průměrný počet částečně uvolněných klesl z devíti na pět žáků. Pravidelné statistiky ale chybí.

„Místo toho, aby děti cvičit chtěly a měly radost z pohybu, tak se bojí, že budou mít špatnou známku, protože vědí, že jsou peciválové a neuběhnou to,“ míní Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů. Nelze se podle ní divit, že pak třeba dívky prosí lékaře, aby je uvolnili, protože si nechtějí pokazit studijní výsledky.

Na gymnáziu v Českém Krumlově je aktuálně uvolněno 12 žáků, odpovídá to asi dvěma procentům studentů. Případů podle ředitelky Hany Bůžkové přibývá, byť ne tak dramaticky, jako jednorázových omluvení.

„Někdy tušíme, že uvolnění není ze zdravotních důvodů potřeba. Víme, že student se účastní různých sportů ve volném čase, ale jakmile vydá potvrzení lékař, nikdy to nebudeme rozporovat nebo zkoumat, povolíme uvolnění vždy,“ řekla.

Problém mívají prváci i s povinným plaváním, jak vysledovali na sokolovském gymnáziu. Podle ředitele Jiřího Widže se ale s dalšími roky studia počty osvobozených snižují.

„Ve druhém ročníku studia a odpovídajících ročnících víceletého gymnázia máme výběrovou tělesnou výchovu, díky které došlo k výraznému poklesu uvolnění v tomto roce studia,“ vysvětlil. Ještě před dvěma lety měli 35 uvolněných žáků, v letošním školním roce je jich 15 z více než 550 studujících.

I na Střední průmyslové škole stavební v Plzni jde jen o malý zlomek žáků, což nepovažují za zásadní problém. Jsou ale i případy, kdy na uvolnění tlačí naopak škola, protože má žák zdravotní omezení, což by vyžadovalo individuálnější přístup.

S nastupující epidemií obezity je podle lékařů potřeba situaci řešit. Nikdo ale nedokáže říct jak. Šebková se přimlouvá za vstřícnější přístup učitelů k ­vý­uce tělocviku, aby neměly děti strach cvičit.

Tělovýchovní lékaři by naopak chtěli dohlédnout na to, komu pediatři posudek vydávají a proč.

„Velmi bych se přimlouval, kdyby rozhodnutí o dlouhodobém osvobození z tělesné výchovy podléhalo schválení tělovýchovného lékaře,“ nastínil Matoulek. Vyžaduje to podle něj ale data a shodu nejen s pe­diatry, ale i resortem školství.

Učitel Kotlík vidí cestu v plošném zavedení zdravotní tělesné výchovy, která je určená zdravotně oslabeným. Pokud by to bylo povinné, mohlo by to zbytečně uvolněné žáky přimět k účasti na běžných hodinách tělocviku.