Článek
"Je to nejasná hranice mezi aktivním a živým," tvrdí biofyzik Jérémie Palacci z New York University. Společně s kolegou fyzikem Paulem Chaikinem vedl skupinu výzkumníků, kteří živé krystaly stvořili v rámci studie samoorganizovaného kolektivního chování. Jejich částice jsou mnohem snadnějším objektem pro studium než třeba ptáci či ryby.
Každá z částic je vytvořena z mikroskopické krychle hematitu (oxid železitý), pokryté polymerovým pláštěm, až na jeden roh. Při nasvícení modrým světlem o určité vlnové délce vede hematit elektrický proud. V prostředí peroxidu vodíku tak modré světlo katalyzuje chemickou reakci kolem odhalených rohů mikrokrychlí.
Štěpení peroxidu vytváří dynamické prostředí. Částice se následkem toho shlukují do krystalů, náhodně se rozpadají a znovu spojují. Proces běží nepředvídatelně dál, dokud modré světlo nezhasne.
"Předvedli jsme, že s jednoduchým, syntetickým aktivním systémem můžeme napodobit některé funkce živých systémů," vysvětluje Palacci. "Nemyslím, že to náš systém dělá živým, ale zvýrazňuje to fakt, že hranice mezi oběma formami je poněkud subjektivní," řekl. Chalkin k tomu dodává, že život je možné definovat jako systém s metabolismem, mobilitou a schopností replikace. Jejich krystaly splňují pouze první dvě podmínky.