Téměř 58 procent českých rodičů používá či použilo fyzický trest

Výsledky na úterní tiskové konferenci představil šéf výzkumného týmu z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze Radek Ptáček. Zjištění jsou podle něj reprezentativní.

„Násilí v mezilidských vztazích považujeme za nepřijatelné, ale násilí na dětech za přijatelné,“ poznamenal Ptáček.

„Při výchově dětí jsou až příliš často používány metody spoléhající na fyzickou sílu, jejichž cílem je nežádoucí chování potrestat. V mnoha případech se nejedná o záměrnou výchovnou metodu, ale důsledek hněvu, frustrace nebo neznalosti,“ konstatovali odborníci z pražské psychiatrické kliniky.

„Plně chráněno před všemi fyzickými tresty je v současné chvíli pouze 14 % dětí na celém světě. Studie přitom opakovaně dokládají, že výchovné metody zahrnující fyzické tresty mají negativní dopad na vývoj člověka,“ dodali.

I proto se rozhodli tento výzkum realizovat.

Tělesné trestání má za důležitou součást výchovy 36 procent dotázaných. Zhruba čtvrtina vyznává úsloví „škoda rány, která padne vedle“.

Plácnutí přes ruku či hýždě a pohlavek jsou přijatelné podle sedmi z deseti dotázaných. Sedmnáct procent rodičů míní, že někdy je nutné dítě potrestat pořádným výpraskem.

Více než čtvrtina otců a matek si myslí, že fyzické tresty fungují lépe než jiné metody. Dvě pětiny odpovídajících ale bití považují za selhání rodiče.

Zhruba 23 procent dotázaných by povolilo tělesné tresty ve školách. Polovina respondentek a respondentů uvedla, že rodiče by měli mít právo své děti fyzicky trestat. Naopak zhruba čtvrtina si myslí, že by se tělesné trestání mělo zakázat zákonem.

Tři z deseti rodičů k ráně přistoupí, když se dítě vzteká. Celkem 29 procent uvedlo, že k fyzickému trestu sahají při potomkově drzosti, pětina při lhaní a čtvrtina při ničení věcí.

„Rodiče si stěžují, že dítě je agresivní a na hřišti bouchne ostatní lopatkou. Dají mu na zadek. Nemůžeme po dítěti chtít, když ho fyzicky trestáme, aby netrestalo své kamarády,“ vysvětlil Ptáček. Upozornil totiž, že děti se učí pozorováním.

Za efektivní výchovný prostředek považuje 28 procent dotázaných klidnou domluvu, 14 procent zmínilo zákaz oblíbené činnosti.

Podle zjištění více k fyzickým trestům sahají mladší rodiče a rodiče více dětí. Nejméně fyzicky trestaní jsou tak jedináčci. Pokud lidé sami v dětství „nedostávali“, tak je u nich malá pravděpodobnost, že budou potomky bít.

„K fyzickým trestům se nejčastěji uchylují rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou a nejméně ti se středoškolským vzděláním bez maturity. Z hlediska věku nejvíce fyzicky trestají rodiče mezi 25 až 34 lety a nejméně ve věku 45 až 54 let,“ doplnil přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders.

Výzkum dále ukazuje, že pokud jeden z rodičů fyzické tresty nepoužívá, zvyšuje se pravděpodobnost, že je nebude používat ani druhý rodič.

Pozitivním zjištěním podle lékařů je, že pokud by si rodiče nevěděli rady s výchovou svých dětí nebo chtěli změnit její způsob, obrátili by se nejčastěji na odbornou pomoc psychologa.

Loni vzbudilo pozornost vyjádření ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) v rozhovoru pro server Aktuálně. Řekl tehdy, že není správné uzákonit, že rodič nemůže ve výjimečné situaci ve výchově dát pohlavek či „lepnout jednu na zadek“.

Zásadní je podle něj odlišovat nepřiměřené násilí a akt k vymezení mantinelů, o kontextu mají rozhodovat soudy. Jurečka zmínil, že je svým rodičům vděčný za facku v pravý okamžik.

Zákonný zákaz platí podle mezinárodního serveru na podporu ukončení fyzického trestání v 65 státech, dalších 27 zemí ho připravuje. Jako první ho uzákonilo v roce 1979 Švédsko.

Od roku 2010 je v Polsku, od roku 2005 v Maďarsku, od roku 2000 v Německu či od roku 1989 v Rakousku.

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové by nepřijatelnost fyzických trestů na dětech měla zakotvit chystaná novela občanského zákoníku.

„Zákonné ukotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v občanském zákoníku je nezbytnou součástí změny přístupu k výchově dětí,“ zdůraznila i předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte a zástupkyně zmocněnce vlády pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva Eva Petrová.

„Účelem není trestně stíhat ani stigmatizovat rodiče a pečovatele, nýbrž vyslat společnosti jasný signál, že bít dítě není přijatelnější než bít kohokoli jiného,“ dodala.

Zákaz bití a jiného fyzického týraní doporučoval republice opakovaně výbor OSN pro práva dítěte. Před 13 lety ho navrhoval i stejně zaměřený vládní výbor. Na jeho doporučení pak krátce poté přišla s návrhem tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, ale neuspěla.