Článek
Profesor psychologie Howard Ehrlichman ze City University of New York studuje pohyby očí jako projev vnitřních psychických procesů od sedmdesátých let.
„Jsem přesvědčen, že je to univerzální jev. Rychlý pohyb očí je způsoben tím, že osoba těžce přemýšlí,“ tvrdí profesor Ehrlichman.
Podle něj rychlý pohyb očí a rychlé mrkání brání osobě zaměřit se na vidění a více se obrátit do sebe a soustředit na myšlení.
To ovšem odporuje starým teoriím, podle nichž je jedině přímý pohled z očí do očí při dialogu vyjádřením upřímnosti, přátelství a důvěry.
Ehrlichman však tvrdí, že ačkoli to nemá žádný význam, oči kopírují často vnitřní pochody paměti a pohybují se tak, jak mozek vyhledává informace. Těkání očima při rozhovoru přitom podle něj prokazatelně nesouvisí s viděním a vnímáním okolí.
„Tento efekt očí se dostavuje i ve tmě a pod zavřenými víčky,“ obhajuje svou teorii Ehrlichman.