Technický sníh přírodě neškodí, vlekaři ale musí lépe hospodařit s vodou

Entomologové, botanici a hydrobiologové se v rámci výzkumu pokusili zjistit, zda technický sníh na sjezdovkách neničí přírodu.

„Výsledky nás překvapivě dovedly k tomu, že krajině spíše mírně pomáhá. Problém jsme našli u hospodaření s vodou, kde nastanou změny,“ řekl Právu za vědecký tým Jiří Schlaghamerský z přírodovědecké fakulty brněnské Masarykovy univerzity.

Video o příslušném výzkumu

Není sníh jako sníh. Technický, tedy uměle vyrobený z vody sněžnými děly, má co do struktury od přírodního daleko. Spíše jde o nepatrné částečky ledu než o sníh.

Výsledkem toho je, že se na sjezdovkách sloužících od jara do podzimu jako louky nebo pastviny drží technický sníh déle a zeleň pod ním rozkvétá o týden až o dva později, než by měla.

Podle vědců to není až takový problém. V podstatě jsou na svazích simulovány podmínky, které byly ve střední Evropě před půl stoletím. Na sjezdovkách je ta pravá ladovská zima.

Půda pod technickým sněhem je sice o něco méně kyselá, než by měla být, ale s tím se příroda vyrovná. Vědci se přitom obávali toho, že bude působit krajině velké potíže.

Problém je spíše s vodními zdroji využívanými k výrobě sněhu. Každá sjezdovka má svoji nádrž, z níž čerpá. Ministerstvo životního prostředí již na základě tohoto výzkumu zakázalo chovat v nich ryby. Voda z nich je totiž plná živin.

Na sjezdovky by se tak v technickém sněhu dostávaly živiny fungující jako hnojivo a ty nemají na loukách co dělat. Mohly by totiž přihnojovat rostliny, které by svým růstem upozadily ostatní květenu. Nádrže již nesmí mít strmé břehy, protože se mění v ekologickou past. Pro živočichy z ní pak není úniku.

Většina nádrží leží těsně u potoků. Před sezonou jsou vypuštěny a znovu napouštěny. Vlekaři se tak zbavují řas ve vodě, které by poškodily sněhová děla. Problém je s oním podzimním opětovným napouštěním nádrží před zimní sezonou – z potoka je odčerpávána voda, vodní tok se mění na stružku a při příchodu zimy může promrznout.

V takovém případě se zcela zlikviduje populace chrostíků, jepic, pošvatek a larev vodního hmyzu. Jejich zástupci se sice do koryta zase vrátí, ale podle vědců je tento hromadný úhyn naprosto zbytečný a lze jej technicky řešit.

„Při podzimním napouštění se budou nádrže napouštět pomaleji, aby byl průtok v potoce zachován na udržitelné úrovni. Potok při něm prostě nesmí zcela vyschnout,“ vysvětlil Schlaghamerský.

Vědecký tým vypracoval metodický pokyn detailně radící, jak postupovat. Již jej schválilo ministerstvo životního prostředí a je tak nyní na správách národních parků a chráněných oblastí v zemi, aby ochranáři nyní naučili vlekaře správně hospodařit s vodou.