Tání arktické půdy, která nikdy neměla roztát, ohrožuje celý svět, tvrdí studie

Permafrost, který běžně ani v létě nerozmrzá, pokrývá 30 milionů kilometrů čtverečních planety, z toho přibližně polovinu v Arktidě.

Obsahuje dvojnásobek množství oxidu uhličitého, než které je v atmosféře, a trojnásobek množství, které se do vzduchu dostalo od roku 1850 kvůli lidské činnosti.

Teplota se v Arktidě kvůli změně klimatu zvyšuje rychleji než ve zbytku světa, a to o dva až tři stupně Celsia ve srovnání s teplotou před průmyslovou revolucí. Odborníci v regionu rovněž zaznamenali řadu meteorologických anomálií.

Věčně zmrzlá půda, která má z definice nejméně po dobu dvou let teplotu 0 °C a méně, zaznamenala v letech 2007 až 2016 zvýšení teploty v průměru o 0,4 stupně.

„Rostoucí teploty permafrostu vyvolávají obavy z rychlého tání a potenciálního uvolňování oxidu uhličitého,“ poznamenala autorka studie Kimberley Minerová, která pracuje v laboratoři tryskového pohonu (JPL) americké vesmírné agentury NASA.

Podle studie dojde do roku 2100 ke ztrátě přibližně čtyř milionů čtverečních kilometrů věčně zmrzlé půdy i v případě, že se podaří zastavit globální oteplování.

Výzkum uvádí, že roli budou hrát také požáry. Počet těchto nekontrolovatelných jevů by mohl do poloviny století vzrůst o 130 až 350 procent, čímž by se z věčně zmrzlé půdy uvolňovalo stále více CO2.

Podle další studie vedené Janem Hjortem, výzkumníkem z finské univerzity v Oulu, je bezprostředně ohroženo téměř 70 procent silnic, potrubí, měst a továren postavených na věčně zmrzlé půdě.

Zvláště ohrožené je Rusko. Téměř polovina ropných a plynových polí v ruské Arktidě se nachází v oblastech permafrostu. V roce 2020 u ruského města Norilsk uniklo kvůli tajícímu permafrostu z nádrže tepelné elektrárny přes 21 tisíc tun nafty a maziva, které se dostaly do několika řek a do jezera.

„V ruské Arktidě není jediná obec, kde bychom nenašli zničenou či alespoň poškozenou budovu,“ prohlásil loni Alexej Maslakov z Moskevské státní univerzity.

Domy se oddělují od propadající se země, silnice potřebují stále více oprav, potrubí a skladovací prostory jsou v ohrožení. Vzhledem k tomu, že se Rusko otepluje 2,8krát rychleji, než je celosvětový průměr, tání dlouho zamrzlé sibiřské tundry způsobuje uvolňování skleníkových plynů.

Vědci se obávají, že by už jen toto mohlo zmařit celosvětové úsilí o omezení emisí způsobujících oteplování klimatu.

Permafrost pokrývá 65 procent ruské pevniny a náklady na vypořádání se s důsledky oteplování už teď rostou.

„Pokud současné tempo oteplování bude pokračovat, Rusko by mohlo do roku 2050 čelit škodám na infrastruktuře ve výši sedmi bilionů rublů (přes dva biliony korun),“ varuje Michail Železnjak, ředitel Ústavu pro výzkum permafrostu P. I. Melnikova, jenž sídlí v Jakutsku.

Je třeba připomenout, že Sověti mnoho budov na Dálném východě a severu postavili v 60. a 70. letech minulého století, kdy expandovali do Arktidy. Mnoho domů ovšem navrhli s předpokladem, že půda zmrzlá po tisíciletí neroztaje. Např. desetitisícová obec Čurapča přišla o své letiště kvůli tání permafrostu už v 90. letech minulého století.

Silnice a ropovody jsou ohroženy táním věčně zmrzlé půdy ale také v Severní Americe.

Přestože vědecké poznatky o permafrostu jsou stále hlubší, zůstávají nezodpovězené některé otázky včetně toho, kolik oxidu uhličitého se může uvolnit.

Podle amerických badatelů není tání permafrostu dostatečně zohledněno v modelech globálního oteplování. Není také jasné, zda tání povede k zalesnění arktické oblasti, kde budou rostliny schopné absorbovat uvolněný CO2, nebo k vysušení oblasti častějšími požáry.