Pohlédněte do tváře Jana Žižky. Vědci zrekonstruovali jeho podobu

„Snažili jsme se co nejvíce přiblížit realitě. Vycházeli jsme tedy z podoby lebky, která byla vytvořena vědeckými postupy. Například ve tváři je však celá řada detailů, o kterých jsme dlouze diskutovali,“ vysvětlil Novinkám geoinformatik Jiří Šindelář.

Výsledné přiblížení tváře je prezentováno ve dvou variantách. „V prvním případě jde o plně objektivní vyobrazení podle forenzních vědeckých postupů bez drobných obličejových detailů, o nichž nic konkrétního nevíme. Proto je jen v šedém provedení, se zavřenýma očima a bez vlasů i vousů,“ pokračoval Šindelář.

Druhý přístup již ukazuje plnohodnotný obličej v barvě, doplněný o řadu spekulativních detailů (jako je barva očí, barva vlasů, účes apod.).

„Tato poslední etapa rekonstrukce obličeje je již z velké části uměleckým vkladem. Z výzkumu ani z písemných pramenů nemáme totiž žádné informace o barvě očí, barvě vlasů, délce vlasů, účesu a přesném odstínu pleti. Tyto spekulativní doplňky vzešly z mezioborové diskuze všech zainteresovaných odborníků,“ konstatoval Šindelář.

Historie nálezu ostatků Jana Žižky se datuje do začátku minulého století.

„Během rekonstrukce kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi byl 21. listopadu 1910 objeven zazděný výklenek v severní stěně věže. V něm byly uloženy kosterní ostatky, větší zlomek keramiky, rozpadlá látka a snad dvě šindelové dřevěné destičky. Rozhořela se prakticky okamžitě živá diskuze o tom, zda se může jednat o ostatky Jana Žižky,“ popsal mluvčí Jihočeského muzea Tomáš Svoboda. Muzeum se na výzkumu podílelo.

První antropologický posudek vypracoval zakladatel české antropologie Jindřich Matiegka, ale jeho posudek nebyl dalšími odborníky akceptován.

K otázce ztotožnění kalvy (klenby lebeční) s osobností Jana Žižky zásadně přispěl přední český antropolog Emanuel Vlček, který provedl nový antropologicko-lékařský průzkum čáslavského objevu. Profesor Vlček se na základě výsledků svého zkoumání a ztotožněním s historickými událostmi přiklonil k názoru, že se v případě tzv. čáslavské kalvy jedná o autentický pozůstatek Jana Žižky.

Nejnovější výzkum, který zatím nebyl publikován v odborném tisku, provedl Ústav jaderné fyziky Akademie věd ČR. Radiouhlíkovou metodou datování bylo zjištěno, že sledovaný jedinec (čáslavská kalva) mohl zemřít kolem roku 1424, tedy ve stejné době jako Jan Žižka z Trocnova.

Při práci s kosterním materiálem, který je připisován slavnému vojevůdci, bylo využito nejnovějšího postupu forenzní rekonstrukce podle lebky, nazvaného strukturální aproximace. Metoda vznikla při studiu a pokusu o přiblížení tváře sv. Ludmily.

„Je založena na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z archeologických výzkumů po celém světě. Metrické závislosti v obličejové části lidské lebky a také mezi kostí a měkkými tkáněmi člověka, definované právě strukturální aproximací, dnes využívají specialisté v kriminalistice i v medicíně,“ objasnil geoinformatik Šindelář.

Zmínil, že to, co bylo definováno při studiu kostí sv. Ludmily, tzv. olomouckých Přemyslovců a nyní Jana Žižky, dnes pomáhá živým pacientům na operačních sálech nemocnic po celém světě.

Forenzní zkoumání a aproximace obličeje podle kosterního materiálu z Čáslavi proběhlo díky počítačovému programu OrtogOnBlender, který je od dubna 2024 zdarma (Open Source software) a s plnou českou podporou dostupný všem zájemcům o 3D dokumentaci i lékařům v Česku.