Tajemství pradávné paleo diety odhaleno: základem byla strava rostlinného původu

Tvrzení, že bychom se měli v rámci honby za štíhlou linií a zdravým tělem hlásit i v moderní době k tzv. nízkosacharidové a vysokoproteinové paleo stravě, tzn. více konzumovat maso, získává ve své historické rovině trhliny.

Zdá se totiž, že ani naši předci maso zdaleka nepreferovali takovou měrou, o jaké jsme dosud uvažovali. Tudíž ani na vývoji lidstva se maso a bílkoviny nepodílely způsobem, jak jsme si mysleli.

Původní teorie tzv. paleo diety byla sice založena na tvrzeních, že se naši dávní předci v rámci jídelníčku důsledně vyhýbali složitému zpracování rostlin ve prospěch jednodušších jídel složených z masa, ořechů, ovoce a syrové zeleniny, jenže úplná pravda to není. Vlastně je to místy celé naopak.

Dnes totiž přibývá důkazů, že populární „dietní rada“ byla skutečně založena na omylu. Nedávná studie, na kterou upozornil izraelský deník Ha'arec, navíc zjistila, že své „know-how“, jak získávat významnou část výživy z až překvapivě široké škály rostlin, měli např. již pleistocénní hominidi na území dnešního Izraele.

V tomto případě rozhodně nehovoříme o době nedávné. Pleistocén je totiž starší oddělení čtvrtohor a jeho počátek bývá kladen cca až 2,588 milionu let do minulosti. Jde o dobu, kdy postupně vymírá tzv. megafauna, ale zároveň již existuje většina rostlinných druhů známých z dneška. Těžko tedy hovořit o člověku jako o zarytém masožravci či tvoru, který si nedovedl s rostlinami poradit.

Nedávný izraelský výzkum, provedený za tímto účelem mezinárodním týmem výzkumníků v lokalitě Gešer Bnot Ja'akov na břehu řeky Jordán, byl úspěšný. Odhalil totiž až stovky různých „škrobových granulí“ včetně další pozůstalé rostlinné hmoty, jasně dokládající, že s rostlinami dávní lidé pracovat uměli. Jednotlivé nálezy byly přilepené k dochovaným nástrojům uzavřeným v sedimentu, pocházejícím přibližně z období před 780 tisíci lety, přičemž zajímavé jsou hned z několika důvodů.

Nejenže jde o nejstarší „škrobové granule“, jaké kdy archeologové vykopali, ale zároveň představují i jasné známky pestré stravy všežravců z doby kamenné, přesahující maso. Granule totiž byly spojeny mj. s dubovými žaludy, zrny pšenice a ječmene, luštěninami nebo jedlými vodními rostlinami, jako jsou žluté lekníny či vodní kaštany.

Nástroje, na kterých byly tyto drobné pozůstatky nalezeny, konkrétně kladivové kameny a kovadliny, navíc potvrzují i skutečnost, že rostliny byly lidmi specificky předem vybírány a vědomě zpracovávány. Zdá se tedy, že mnohdy skutečně složité metody k tomu, aby extrakci živin a kalorií z různých zdrojů vegetace dovedli ke zdárnému cíli, vyvíjeli již raní hominidé.

„Tento objev rozhodně podtrhuje důležitost rostlinné stravy v evoluci našich předků,“ řekl podle severu Science Alert o novém objevu archeolog Hadar Ahituv z Bar-Ilanovy univerzity v Izraeli.

„Nyní již chápeme, jak raní hominidé sbírali po celý rok široké škály rostlin, které pak zpracovávali pomocí nástrojů vyrobených z čediče,“ pokračoval s tím, že „zmíněný objev otevírá zcela novou kapitolu ve studiu rané lidské stravy a hlubokého spojení s rostlinnými potravinami“.

Současná paleo dieta, která má tendenci upřednostňovat bílkoviny ze živočišných zdrojů na základě předpokladu, že fyziologie moderního člověka se vyvinula z předků, kteří jedli podobnou stravu, tedy očividně v tomto ohledu bere za své, ačkoli právě toto pojídání masa bylo zpočátku mylně identifikováno jako jedna z hnacích sil evoluce lidstva.

Ona mylná představa o pradávném stravování se zrodila z předpokladu, že většina rostlinných materiálů byla jednoduše příliš houževnatá, toxická nebo komplikovaná na to, aby se s jejich zpracováním lidé trápili. Nové objevy však naznačují, že nanejvýš pokročilé způsoby přípravy vegetace měly kultury naopak již před stovkami tisíc let, což ostatně podporují i některé souvztažné studie - např. že rostliny obecně významně přispívají k pokračujícímu růstu lidského mozku.

„Tyto výsledky jen dále naznačují pokročilé kognitivní schopnosti našich raných předků, včetně jejich schopnosti sbírat rostliny z různých vzdáleností a ze široké škály stanovišť a mechanicky je zpracovávat pomocí perkusních nástrojů,“ uvádí souhrnně vědci ve studii publikované v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

Nejde navíc o první podobná nová zjištění. Již třeba dřívější analýza 15 tisíc let starých kostí a zubů nalezených v Maroku poukázala na „podstatnou rostlinnou složku“ v potravě lovců a sběračů.

Vzhledem k tomu, že kostní zbytky pravděpodobně přežijí desítky až stovky tisíc let, není divu, že se výzkumníci ale z velké části zaměřovali raději na bílkovinné složky. S výrazným pokrokem technologií už ale i vědci obracejí pozornost ke zbytku „paleolitické spíže“, a sice k rostlinám.

„Naše výsledky potvrzují důležitost rostlinných potravin v naší evoluční historii a zdůrazňují vývoj komplexního chování lidí souvisejícího právě s jídlem,“ uzavírají vědci.