Superbolid nad Bavorskem. Astronomové vysvětlují, co se přesně stalo

V pondělí večer byl vidět především z míst našeho území, kde byla jasná obloha, velmi jasný bolid, který i přes svit Měsíce upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků zejména v západní polovině našeho území, kde během krátké chvíle dokonce ozářil noční krajinu, jak shrnují v aktuální zprávě Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově.

Jasnost bolidu byla podle nich natolik velká, že byl pozorovatelný nejen od nás a z Německa, kde ve skutečnosti letěl, ale prakticky z celé střední Evropy.

Zevrubnému popsání tohoto jevu výrazně napomohlo, že byl zaznamenán i tuzemskými přístroji na stanicích Evropské bolidové sítě, které leží hlavně na území Česka. Nejdůležitější záznamy jsou ze stanic ležících v západní části našeho území, které byly k bolidu nejblíže a měly povětšinou jasno.

„Bolid byl velmi dobře zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami a videokamerami především na stanicích Churáňov a Přimda, nicméně i ze vzdálenějších míst jako z Ondřejova, Růžové, Kuchařovic, Červené a Lysé hory, Veselí nad Moravou, dokonce také až ze slovenského Hurbanova,“ oznámil Spurný.

„Ve 22:45:11 SELČ vstoupil do zemské atmosféry po dráze skloněné 30,1 stupně k zemskému povrchu meteoroid o hmotnosti přibližně 260 kilogramů. Celá dráha bolidu, kde je průmět dráhy na zemský povrch, ležela na území Bavorska,“ popsal Spurný.

Bolid začal podle jeho kolegy Borovičky svítit ve výšce 100,8 km v oblasti mezi městy Ingolstadt a Regensburg (Řezno), maximální absolutní jasnosti –17,4 magnitudy, tedy již nad hranicí pro tzv. superbolidy – dosáhl nad Norimberkem a pohasl ve výšce 34,5 km nad zemí západně poblíž města Höchstadt.

Těleso se na začátku pohybovalo rychlostí 24,4 km/s a světelnou dráhu dlouhou 133,9 km uletělo za 6,4 sekundy. Během letu tento superbolid několikrát výrazně zjasnil a maximální jasnosti dosáhl v krátkém výbuchu ve výšce 56,1 km nad zemí, kdy svítil téměř 100krát vyšší jasností, než je jasnost Měsíce v úplňku.

Během letu, zvláště pak v jeho poslední třetině, se tento poměrně křehký meteoroid pravděpodobně kometárního původu o průměru kolem 70-80 cm významně rozpadal a naprostá většina jeho původní hmoty se během průletu spotřebovala. Tudíž žádný makroskopicky významný úlomek původního meteoroidu, který by stál za systematické hledání, s velkou pravděpodobností na zemský povrch podle odborníků nedopadl.

„Je reálná šance, že na zem dopadly i malé úlomky,“ uvedli přitom nejprve v pondělí před půlnocí zástupci Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří na bolid upozornili.

Spurný však poté již v úterý během dne pro Novinky vysvětlil, že významný pád meteoritů očekávat nemůžeme - většina tělesa shořela v atmosféře, na zemský povrch mohly dopadnout maximálně jen opravdu malinké úlomky tohoto původně zhruba 250-300 kg vážícího tělesa.

Před samotným střetem se Zemí meteoroid obíhal Slunce po výstřednější eliptické dráze s poloosou 2,25 astronomické jednotky (jedna astronomická jednotka je definována střední vzdáleností Země od Slunce), přičemž jeden jeho oběh kolem Slunce trval 3,4 roku.

„Charakter dráhy a především vnitřní struktura tohoto meziplanetárního tělesa napovídá, že se jednalo o malý úlomek komety patřící k Jupiterově rodině komet,“ dodal Shrbený.