Studie boří mýtus o lovcích a sběračích. Ženy lovily a používaly více strategií než muži

Nová studie publikovaná letos koncem června ve vědeckém časopise Plos One zpochybňuje široce rozšířené stereotypní přesvědčení o lovecko-sběračské kultuře, ve které se lovu výhradně účastní muži a sběru potravy ženy.

Tento pohled tvrdí, že role žen a mužů jsou v otázce obživy oddělené. Ženy se věnují sběru především kvůli péči o děti, která jim neumožňuje větší zapojení do lovení zvěře. Archeologické nálezy z období holocénu (mladší čtvrtohory), které začalo před zhruba 11 700 lety a stále trvá, ale ukazují, že ženy napříč zkoumanými kulturami záměrně lovily zvěř pomocí různých zbraní a používaly více loveckých strategií než muži.

Archeologové např. před pěti lety objevili v Peru pozůstatky pohřebiště starého více než devět tisíc let a svá zjištění publikovali v odborném časopise Science Advances. Vykopávky se nacházejí v oblasti Wilamaya Patjxa v Andách a jedná se o ostatky mladé dospělé ženy, která byla pohřbena spolu s loveckými nástroji. Novinky o tom psaly v roce 2020.

Vědci se zpočátku domnívali, že se jedná o mužskou kostru právě kvůli přítomnosti náčiní určeného k lovu. Následná analýza a testy DNA ale ukázaly, že se jedná o pozůstatky ženského těla, což u některých výzkumníků vyvolalo otázky ohledně stereotypních předsudků o ženách v rámci archeologických záznamů.

„To je to, co mě a moje studenty přimělo k tomu, abychom začali číst vše, co jsme dokázali najít a co obsahovalo podrobnosti o loveckých strategiích po celém světě,“ řekla biologická antropoložka a jedna z autorek nové studie Cara Wall-Schefflerová pro zpravodajskou stanici CNN.

Tato odbornice aktuálně navíc působí na katedře antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která o jejím bádání nyní rovněž informovala.

Autoři nové studie analyzovali etnografické záznamy o více než 1400 společnostech za posledních sto let, ze kterých následně vybrali vzorek 391 lovecko-sběračských společností napříč geografickými oblastmi. Z něj nakonec zkoumali 63 společností, u kterých identifikovali popisy loveckých strategií.

Kromě společností minulých experti analyzovali i současné společnosti, např. filipínský kmen Agta, středoafrický kmen Aka či pygmejský kmen Mbuti.

Z 63 zkoumaných společností mělo 50 zdokumentovaný lov žen (79 procent) a v 72 procentech těchto společností byl lov popsaný jako záměrný. Ženy se lovu účastnily ve všech případech v těch společnostech, které lov považují jako hlavní zdroj obživy.

Podle výzkumníků data naznačují, že ženy hrají v lovu nezanedbatelnou roli a lovecké dovednosti předávají svým potomkům. Ženy k lovu používají specializované nástroje jako luky, šípy, nože nebo sítě, což podle vědců vypovídá o jejich zručnosti.

Některé nástroje používané ženami se liší od těch, které používají muži, a mají také jiné lovecké strategie nebo tréninkové režimy. Třeba ženy z filipínského kmene Agta, jehož členové žijí v různých částech ostrova Luzon, ve srovnání s muži používají při lovu nástroje na základě osobních preferencí, kdežto muži spoléhají na luk a šípy.

V porovnání s muži ženy používají také více loveckých strategií – někdy lovily samotné, jindy ve skupinách nebo se svými dětmi a loveckými psy.

Podle evolučního antropologa Viveka Venkataramana z kanadské univerzity v Calgary se zprávy o ženském lovu objevují již několik let, avšak díky studii amerických výzkumníků jsou všechny shromážděny na jednom místě.

„Tato studie nám podrobněji ukazuje, co ženy při lovu vlastně dělají. Ženy loví ve skupinách. Loví se psy. Používají jiné technologie než muži. Celkově plní řadu důležitých rolí, díky nimž je lov úspěšný,“ řekl Venkataraman pro CNN.

Současně vědec varuje před zobecněním zjištění studie na všechny lovecko-sběračské typy společností. Ve zkoumané databázi bylo 391 takových společností, ze kterých 16 procent splňovalo kritéria, která si výzkumníci určili.

Podle antropologa analýza sice přináší silné důkazy o existenci žen, které lovily, nelze ale s jistotou říct, do jaké míry je toto chování rozšířené ve všech lovecko-sběračských společnostech. „Nicméně to vypovídá zajímavé věci o tom, jak flexibilní mohou genderové role být,“ doplnil.

Právě tato flexibilita je podle Wall-Schefflerové klíčovou pro lidské přežití, a to především v menších společenstvích, kde je podstatný přínos každého jednotlivce.

„S ustálenými genderovými rolemi nemůže mít lidské přežití dlouhého trvání. V rychle se měnícím prostředí, a především v menších skupinách lidí, musí být každý ochoten přiložit ruku k dílu a tato tabu tomu brání,“ dodává Wall-Schefflerová.