Studie: Bohaté a zralé lesy mají obrovský potenciál zachycovat uhlík. Pokud snížíme emise

Na studii zveřejněné v prestižním časopise Nature se podíleli i odborníci z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů IFER, Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a Botanického ústavu AV ČR.

„V kontextu střední Evropy výsledky této studie potvrzují důležitost ochrany části lesů. Ochrana lesů bude přínosem nejen z pohledu poutání uhlíku, ale také z hlediska ochrany a podpory druhové rozmanitosti,“ uvedl Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.

Výsledky výzkumu ukazují, že realistický globální potenciál uhlíku v lesích je přibližně 226 gigatun. Dosažení takového výsledku však vyžaduje celospolečenské úsilí o zachování a obnovu biologické rozmanitosti, tvrdí vědci.

Studie, na níž se podílely stovky výzkumníků z celého světa, upozorňuje na zásadní význam ochrany stávajících a obnovy degradovaných lesů. Zároveň zdůrazňuje nutnost směřování k mezinárodním cílům v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.

Lesní uhlíkový potenciál je podle odborníků vysoce kontroverzním tématem. Před čtyřmi lety např. vědci zjistili, že obnova lesů by mohla zachytit více než 200 gigatun uhlíku – což by mohlo stáhnout přibližně 30 procent antropogenně emitovaného uhlíku či uhlíku, který se do ovzduší dostává v důsledku lidské činnosti.

Daná studie vyvolala diskusi o úloze přírody v boji proti změně klimatu, ale také obavy z masového vysazování stromů ve formě plantáží, schémat kompenzace uhlíku a greenwashingu (záměrné klamání spotřebitele, které spočívá i v dezinformační komunikační taktice, v níž se firma snaží profilovat jako ekologicky udržitelná - pozn. red.) a jejich nepříznivých dopadů na životní prostředí.

Zatímco některé vědecké studie podpořily výsledky tohoto zjištění, jiné tvrdí, že odhad množství lesního uhlíku by mohl být až čtyřikrát nebo pětkrát vyšší.

K řešení tohoto kontroverzního tématu spojil své síly mezinárodní tým výzkumných pracovníků pod vedením skupiny Thomase Crowthera ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (ETH Zürich). Jeho úkolem bylo ověřit potenciál lesů poutat uhlík.

V důsledku pokračujícího odlesňování je celkové množství uhlíku uloženého v lesích odhadem 328 gigatun pod jeho přirozeným stavem. Velká část odlesněné půdy se využívá pro rozsáhlou městskou zástavbu a pro potřeby zemědělství. Vědci ale zjistili, že by lesy mohly zachytit nebo poutat přibližně 226 gigatun uhlíku v oblastech s nízkou lidskou aktivitou, pokud by jim byla umožněna obnova.

Asi 61 procent tohoto potenciálu lze dosáhnout ochranou stávajících lesů, aby se mohly zotavit a dospět do zralosti včetně schopnosti poutat uhlík. Zbývajících 39 procent lze docílit opětovným propojením fragmentované lesní krajiny prostřednictvím udržitelné správy a obnovy ekosystémů.

Podle badatelů je třeba k dosažení plného uhlíkového potenciálu při obnově lesů zajistit i přirozenou rozmanitost druhů. Autoři nové studie říkají, že odpovědná obnova lesních ekosystémů je v zásadě společenským závazkem. Zahrnuje nespočet činností, jako jsou ochrana přírody, přirozená regenerace, obnova divočiny, lesnictví, agrolesnictví a všechny další snahy o podporu biologické rozmanitosti, které jsou společensky řízené.

„Zjištěná příznivá bilance lesů nestojí na masovém vysazování stromů, které mají kompenzovat emise uhlíku. Obnova znamená nasměrování toku bohatství směrem k milionům místních komunit, domorodého obyvatelstva a farmářů, kteří podporují biologickou rozmanitost po celém světě. Jedině když je zdravá biologická rozmanitost pro místní komunity preferovanou volbou, můžeme jako vedlejší produkt získat dlouhodobé zachycování uhlíku,“ konstatují vědci.

Výzkumníci dospěli k závěru, že ekologicky zodpovědná obnova lesů nezahrnuje přeměnu jiných ekosystémů, které by lesy přirozeně neobsahovaly. „Globální obnova není jen o stromech. Musíme chránit přirozenou biologickou rozmanitost ve všech ekosystémech včetně přirozeného bezlesí, rašelinišť a mokřadů, které mají pro život na Zemi rovnocenný význam,“ doplnil Constantin Zohner z ETH Zürich.

Tato studie objasňuje zásadní význam přirozených, rozmanitých lesů, které přispívají k ukládání přibližně 30 procent antropogenně emitovaných emisí uhlíku nebo emisí uhlíku způsobených činností člověka. Lesy však nemohou být náhradou za snižování emisí fosilních paliv.

Studie varuje, že pokud budou emise nadále růst, pokračující sucha, požáry a oteplování ohrozí lesy a omezí jejich schopnost absorbovat uhlík.

„Největší obavy mám z toho, že korporace zneužijí tyto informace jako záminku, aby nemusely snižovat emise fosilních paliv. Čím více emisí vypouštíme, tím více ohrožujeme přírodu a lidi,“ uzavřel Crowther.